Vzhůru a zpět 01

5. srpna 2014 v 15:41 | ~WritingDemon~ |  Vzhůru a zpět
Tak, kdo ještě nečetl minulý článek, doporučuji, aby to udělal nyní, jen z důvodu lepší orientace v kapitolovce :o)
Jen tak stručně napíšu takovou upoutávku, abyste tak zhruba věděli, o čem bude povídka pojednávat :o)
___
Doby jsou zlé. Ptáte se proč? Není důležité, co dokážete, nebo jak se chováte. Jde pouze o krev. Její barva určuje vaše společenské postavení, a prakticky se kolem ní točí celý váš život. To se musí změnit.
Povídka pojednává o skupině čtyř trollů nižší krve, kteří se pomocí různých přednášek a kázání snaží dokázat, že barva krve neznamená všechno. Po čase se jejich vliv zvětšuje, a vyšší vrstvy se začínají obávat o své místo ve světě...
___

Byla obyčejná letní noc, jejíž ticho bylo narušováno pouze zurčením nedalekého potůčku, nebo cvrkáním cvrčků, ukrytých v rákosí.
"Víš, co vidíš, když takto koukáš na hvězdy?" usmála se žena vedle něj. Vyrůstal po jejím boku. Vychovala ho.
Pro malého Signlesse byla téměř matkou, kterou nikdy nepoznal.
"Ne? Jenom nějakou světelnou show, co víc bych měl vidět? Je to hezké, ale to je tak všechno,"
Dolorosa mu pocuchala tmavé vlasy. Moc dobře věděla, že to dítě vedle ní je předurčeno k velkým věcem.
"Vzhlížíš na obraz, který sledovali i naši předkové před mnoha sty lety..."
Chlapec zaklonil hlavu, a lépe se na hvězdy zahleděl. Připadal si maličký. Menší, než kdy dřív. Matka zjistila, že upoutala jeho pozornost, a tak pokračovala.
"Každý z nás má nějaký osud, který je určen již na samém počátku životní cesty...závisí na něm vše....jestli dosáhneš svých cílů...jestli dokážeš změnit vzhled jiných na svět,"
Signless se zamračil. Tak úplně nerozuměl tomu, co se mu Dolorosa snažila naznačit.
"Jednou pochopíš," pronesla konejšivě, a zabalila jej do deky.
"Zítra máme před sebou dlouhou cestu...měl bys spát..."
"Mě se ale spát nechce, chci poslouchat tvé příběhy."
"Na příběhy máš celý život...jednou ti je všechny povím, a ty je budeš moci předat dál,"
Drobný klučina se zakabonil. Nejraději by celé noci jen seděl, a naslouchal prastarým příběhům, které mu matka postupně odhalovala.
"Prosím. Jenom krátký, pak už opravdu půjdu na kutě..."
Dolorosa nakonec svolila. Uvelebila se, aby si Signless mohl pohodlně lehnout. "V dávných dobách, kdy krev byla...jen pouhou krví," ….
Její uklidňující hlas jej po dlouhých chvílích konečně ukolébal ke spánku. Takhle byl šťastný. Po boku své ochránkyně, která byla vždy připravena, položit za něj život.
Věděl, že tu pro něj vždycky bude...až do smrti.
V pravé poledne dalšího dne již byli oba poutníci na cestě. Již mnoho let se nepřetržitě přesouvali z jednoho místa na druhé.
"Proč musíme pořád takhle cestovat? Je to zdlouhavý a bez cíle," mumlal Signless. Většinou mu cestování nevadilo, ale rád by se na některých místech zdržel víc, než den, dva.
"Potřebují nás jinde," odpověděla Dolorosa, a upravila mu kápi, "Nakoupíme tady nějaké jídlo a odpočineme si někde ve stínu, ano?"
"Tak jo!" zvolal chlapec radostně. Návštěvy trhů pro něj byly ohromným zážitkem. Vzduchem se tam vznášelo tolik neznámých vůní!
Když spatřil tu spoustu nových věcí, stánků a pestrobarevných tkanin, jeho protivná nálada byla ta tam.
"Drž se u mně," zamumlala matka, když si povšimla, že se Signless vydal na sólo průzkum toho úžasného místa, plného neznámých věcí.
"Neboj, budu pár kroků za tebou!" opáčil mladík, zatím, co si fascinovaně prohlížel skupinu příchozích trollů. Na rozdíl od ostatních, kteří byli oděni do zemitých barev, oni měli oblečení nezvykle přepychové. Ruce jim zdobilo velké množství prstenů a jiných šperků.
Dolorosa si jejich přítomnost uvědomila také.
Jsou už všude...
Než však stačila nějak pohotově zareagovat, Signless stál v cestě velkolepému muži, jehož ostře rýsovaný obličej hyzdily dvě podlouhlé jizvy.
Orphaner Dualscar. Patřil k těm, kdo měli vše pod palcem. Ač byl nesmírně bohatý, byl také neuvěřitelně sobecký.
Přesto, že vlastnil obrovské jmění, šuškalo se, že okrádá prostější o poslední zbytky cenného majetku, které jim zůstaly.
Většinou však brázdil oceány se svou posádkou- Mindfang, a několika dalšími, loajálními členy. Proto matku zarazilo, že je zrovna tady.
"Co ty jsi zač?" vrhl Vodnář opovrživý pohled na malého Signlesse, který na něj ohromeně upíral oči.
Než se chlapec nadechl ke slovu, přiskočila k němu Dolorosa, která ho přitáhla do bezpečí za svými zády.
"Je to můj syn."
Dualscar si ji dlouze prohlédl, a na rtech se mu objevil náznak krutého úsměvu.
"Něměla bys ho nechávat o samotě," pronesl drsným hlasem, "Takový klenot,"
Pozornost všech přítomných se zaměřila na tu černovlasou ženu, která se snažila vydržet pohled jednoho z nejkrutějších vládců současnosti.
Nastala chvíle napjatého ticha. Tu však po chvilce narušila Mindfang, když se celá zadýchaná přiřítila od nedalekého přístavu.
"Kapitáne, naše kotva selhala,"
Svalnatý muž se naštvaně odvrátil.
"Jak mohla selhat kotva?!"
"Nejspíše nebyla dobře uvázána, lano se přetrhlo," procedila modrovlasá. Bylo na ní znát, že Dualscarův přístup jí pomalu ale jistě leze na nervy.
"Vracíme se na loď. Tahle lůza nám nestojí ani za pohled, natož za námahu a finance, které bychom investovali do zajetí," pousmál se Vodnář, a odebral se zpět na loď.
Dolorosa se již věnovala utěšování Signlesse, který se zděšeně klepal na zemi. Nešlo si nevšimnout, že jej setkání s vyšší krví vyvedlo z míry.
"No tak," zvedla jej matka do náruče, "To nic...už je dobře..."
Po nákupu potřebných věcí oba cestovatelé zamířili směrem do lesa, kde se rozhodli na pár dní usídlit. Podařilo se jim k tomu najít ideální skalní úkryt, jehož vchod- puklina ve zdi- se dal velmi snadno a rychle zamaskovat větvemi a listím.
"Jsi v pořádku, maličký?" optala se matka starostlivě, když viděla synův stále ještě vyděšený výraz.
Signless zachmuřeně přikývl. V hlavě se mu rodilo tolik otázek, že by zabralo celé hodiny, než by mu na ně Dolorosa odpověděla.
V nedalekém křoví to zachrastělo. Vzápětí se mezi větvičkami objevila drobná hlavička s černými střapatými vlasy, a zvědavým výrazem ve tváři, který se záhy změnil v radostný úsměv.
"Ahoj!"
Dívce trvalo hodnou chvíli, než se z hustého porostu dostala, což působilo přinejmenším komicky. Když se jí to konečně podařilo, pomalu se přikradla k chlapci, který se zděšeně tulil k matčině sukni.
Dolorose však bylo jasné, že dívenka žádné nebezpečí nepředstavuje, a tak se na jen usmívala. Nakonec Signlesse malinko popostrčila.
"Neboj, ona tě nesní,"
Klučina udělal pár váhavých kroků směrem k neznámé. Ta mu záhy suverénně podala ruku.
"Jsem tu úplně sama, a já....jdeme si hrát?"
Uhrančivě zelené oči se jí hravě leskly. Signless už nedokázal dlouho odolat, a nabídnutou ruku stiskl.
Aniž by to věděl, tak jediným podáním ruky začala jeho nová životní etapa...



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Dirk, nebo Jake? Kdo se vám líbí více?

Dirk <3
Jake <3
Dokonalí jsou jen spolu <33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama