Padlý Bůh smrti- III.

7. června 2014 v 23:04 | WritingDemon |  Padlý Bůh smrti- Kapitolovka ^-^

Alan seděl na své posteli a přemýšlel o všem, co se za uplynulý den stalo. Také o svém zdravotním stavu, který se pomalu, ale jistě zhoršoval.
Už dříve uvažoval o návštěvě Undertakera. Byl to Bůh smrti ve výslužbě. Teď už si vydělával pouze kopáním hrobů, nebo prací v knihovně.
Nicméně, byl asi nejstarší smrtkou v okruhu mnoha a mnoha kilometrů. Ne, že by to na jeho vzhledu bylo znát, stále typadal jako třicátník.
Jen ta jeho povaha. Většinu času se hloupě pochechtával, nebo se schovával v rakvích svého krámku. Své zákazníky tak velmi rychle odradil.
Nyní jej navštěvovali už jen ti, kdo sí přišli pro informace, kterých měl Hrobař v zásobě vždy spoustu. Vlastně vždy dobře věděl, co se kde šustne. Byl očima a ušima organizace.
"Zítra za ním půjdu," zamumlal si Alan pro sebe, a pak ulehl ke spánku.
Příštího rána mladý Bůh smrti skutečně vyrazil za Hrobařem.
V očekávání zaklepal na těžká dřevěná vrata. K jeho překvapení, nikdo neotvíral.
Možná není doma...
Po dlouhé chvíli stiskl kulatou kliku, a dveře se otevřely. Alana do nosu udeřil zatuchlý pach mrtvol.
Jak tu může takhle žít?
"Vstup, zbloudilá ovečko, ztracená ve spletitém labyrintu svého osudu,"
UnderTakerův hlas byl velmi podobný zvuku skřípajících dveří.
"Co tě sem přivádí? Šálek výborného čaje? Nebo snad klepy tvého okolí? Sháníš rakvičku?"
Alan upřel oči na smrtku, poklidně se opírající o rakev.
"Myslím, že je se mnou něco špatně,"
"Ale jistě...vypadáš jako maličký Bůh smrti, jež nikdy nenajde klid," usmál se široce Hrobař. Měl dlouhé stříbřitě šedé vlasy, přes jejichž ofinu mu téměř nebylo vidět do jasných očí.
Chlapci se naježily chlupy na zátylku. Tohle byl vážně psychopat.
"Nenajde klid? O čem to mluvíte?" zeptal se, poněkud vyvedený z míry.
"Usedni, dáme si čaj, a prohodíme spolu jedno, dvě slova," utrousil Undetaker. Stále se šíleně usmíval.
"Tak mi řekni...jak moc to bolí? Jaký to je pocit?"
Sotva šedovlasý nalil čaj do šálků, přiblížil se k Alanovi více. Namáčkl jej na zeď, a dlouhými černými nehty obtáhl linii jeho čelisti.
"Jak...jak to víte?"
"Tajemství Boha smrti na penzi. Neznají ho ani mí nebožtíci, hehe,"
"Nechte toho, prosím. Jen...mezi smrtkami se říká, že znáte odpovědi na všechny otázky,"
Vysoukal ze sebe mladík. Chtěl mít tuhle bláznivou návštěvu z krku co nejdříve.
"Ale jistě, jistě, že znám," zahalekal Hrobař a posadil Alana do křesla. Sám si sedl naproti němu.
"Tak?"
Mladík ještě pár sekund mlčel, než se dal do řeči. Pověděl staršímu vše, co pokládal za podstatné. Od jeho strachu ze smrti, až po bolesti, které ho tak moc tížily. Na Undertakerově tváři se objevil podivný úsměv. Alana polil studený pot.
"Děje se něco?"
"Takže se stahují,"
"Co se stahuje?! Ničemu nerozumím! Nic jste mi neřekl!"
"Heh...no hořkosladké trny kolem tvého tlukoucího srdce," odvětil šedovlasý, přičemž špičkou ukazováku šťouchl chlapce do hrudi. Ten již nebyl schopen jediného slova. Kdysi četl o tajemném prokletí smrtek, Trnech smrti, ale nikdy nepočítal s tím, že postihnou zrovna jeho.
Trny smrti. Bůh smrti. Síla tisíce nevinných duší.
Teprve teď si začal uvědomovat, jak příšerná jeho situace vlastně je. Jednoho dne se se se smrtí setká tváří v tvář, a ruku v ruce s ní odkráčí. Oči se mu zalily slzami. Skutečně jednou zemře?
Hrobař mu pozvedl bradu, přičemž se zadíval do podivně vybledlých očí mladíka před sebu.
"Ale to není konec světa, jehňátko,"
Jejich rozhovor narušilo bouchnutí dveří. Mezi nimi stál Eric. Vypadal uříceně, zdálo se, že celou cestu běžel.
"Alane! Alane, hledal jsem tě!"
Hnědovlasý však zarytě mlčel. Stále se mu v hlavě rozléhala Undetakerova slova.
Takže se stahují...
Blonďákna Hrobaře vyštěkl.
"Co se stalo?! Proč neodpovídá?! Cos s ním udělal, ty starej úchyle?!"
"Nic, jen je malinko vyděšený,"
"Z čeho?!"
"Zaveď ho domů. Pak si můžeme promluvit,"
Jak starý Bůh smrti řekl, tak Eric udělal. Celou noc studoval knihy, které mu dal William. Dočetl se tam několika zmínek o Trnech smrti, ale nic podstatného.
Teď měl možnost vyptat se na vše, co ho zajímalo.
"Jak můžu Alana osvobodit?"
Undertaker se pousmál.
"Neměl bych ti takovéhle informace říkat, William by zuřil," Když si však všiml blonďákova pohledu, rychle si to rozmyslel.
"Pouze tisíc nevinných duší zvrátí rozhodnutí smrti. Nejsou to ovšem duše, které jsou určeny pro likvidaci, nýbrž duše mladých žen, či dětí. Tak praví legenda. Já však nemohu potvrdit její přesnost, a tobě doporučím jediné. Buď svému žákovi po boku až do konce. Je to vyjímečná mladá smrtka, jedna z miliónu,"
Svou řeč zakončil krátkým uchechtnutím, které měl již ve zvyku, a nejspíše si to už ani neuvědomoval.
Eric se nehodlal jen tak vzdát.
"Já Alana zachráním!!"
"Porušíš tím veškeré zákony i příkazy organizace," upozornil jej Hrobař. Byl si vědom toho, že pokud se proflákne předávání nebezpečných dat, tak si to od Willa slízne.
"Je mi to jedno! Získám těch tisíc duší a vytrhnu svého žáka ze spárů smrti!"



~WritingDemon~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SasuKe SasuKe | Web | 15. června 2014 v 14:37 | Reagovat

Skvělý... :3 Naprosto super... ^^

2 Nekra Nekra | Web | 14. září 2014 v 8:30 | Reagovat

Tak jsem si to konečně přečetl. Vypadá to zajímavě (smrt považuji za zajímavé téma).
Bude pokračování? (I když jsem ho možná přehlídnul. Je někde pod jiným názvem?)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama