Duben 2014

Okay, okay....alespoň něco...:)

30. dubna 2014 v 21:43 | WritingDemon |  Ostatní
Mno...WritingDemon přináší povídku....ne, není DirkJake, ani nevím, jestli bude na pokračování...nevím proč, ale povídka je z prostředí vojny, malinko poupravená (mladíci nastupují v 15-ti, nějak jsem to udělat musela/chtěla, a jiné východisko nebylo :D), hlavním hrdinou je mladý generál Dave, kterého jsem se snažila nedávno nakreslit (:D), a který má na starosti výcvik nováčků.
Nicméně si troufám tvrdit, že povídka je vcelku vydařená (alespoň po tom minulém "CampFiasku" :DD).
Jo a...abych nezapomněla....také si všímáte, že dobří blogeři/povídkáři, končí s blogy a psaním? Například nedávno Utkvělá představa, která se mi zdála opravdu sympatická, nebo ještě před několika měsíci Moss, a mnoho dalších...ale...pokud se zde najde alespoň někdo, komu se má tvorba líbí, neopustím to tady. Jako kapitán zůstanu na svém blogovém korábu až do samého konce ;)
Můžete psát komenty, připomínky, nápady,...budu za ně moc vděčná :))
P.S. Jako "illustraci" přikládám dokonalý cosplay "generála Davea", abyste si o něm udělali konkrétnější představu ;o)
~WritingDemon~

Fotky-Omegle

26. dubna 2014 v 20:40 | WritingDemon |  Ostatní
WritingDemon se poslušně hlásí! Prakticky bez šťávy a nálady na psaní, ale živá! :D
A to je myslím hlavní..:D Nicméně, posledních několik večerů trávím brouzdáním po Omegle, a děláním screenshotů. Rozhodla jsem se, pár jich sem hodit...vypadám na nich hrozně idiotsky, jelikož jsou to momentky, ale mě to prostě nedá :DDD
~WritingDemon~


Tady se mi podařilo narazit na celkem hezkého Dirka :3


No comment...:DDD


Ok, zrovna tady vypadám strašně, ale...:DDDDDDDD


Jen pro upřesnění...ten kelímek o chvíli později s mlasknutím spadl...:D


A nakonec...Nikku! :3 Ne, vážně...byl hrozně sweet a trošku mi připomínal
Tavrose z Homestucku...<3 :DD



Tak, tohle je asi konec malého, a doufám, že kapku vtipného oživení mého blogu ^-^
~WritingDemon~
P.S. Brzy budou přidávány i vlastní fotky a povídky "ze života" ze sokolnického prostředí...ano, WD bude sokolníkem! :DD

DirkJakeRomanticCamp <3

17. dubna 2014 v 17:26 | WritingDemon |  Dirk/Jake- Kapitolovka <3


Tákžé...pokud zde je ještě někdo, kdo nadále doufá v povídku s DirkJake, která v sobě i nadále nese své osobité kouzlo,.....tak tady je....opět jsem dospěla k tomu, že tenhle pár je ze všech nejlepší...:33
Jde o to, že Dirk je pomocným instuktorem na dětském táboře, a nehorázně se nudí...když tedy nastane příležitost vtáhnout k sobě svého drahouška Jakea, chopí se jí se vším všudy..:3
A protože WritingDemon je vskutku zlá a zákeřná osoba.......utla to v nejlepším, ať se máte na co těšit~ ^-^
Budu se těšit na vaše komenty, připomínky, i názory, za které vám budu vděčná ^^
~WritingDemon~



Světlovlasý mladý muž seděl na židli u okna, ponořen ve svých myšlenkách.
Copak teď asi děláš?
To byly otázky, které se mu hlavou honily už několik dní. V pondělí totiž, po dojemném loučení se svou láskou vyrazil na prázdninovou brigádu. Na jakýsi dětský tábor, kde měl dělat DJ na diskotékách. Poslední dobou ho to bavilo. A když si tím navíc mohl vydělat, tak proč ne?
S mírným úsměvem na rtech pozoroval skupinu dětí, které se k němu nadšeně rozběhly. Bylo hezké, jak těm malým lidičkům byla jeho orientace ukradená, i když o ní věděly. Šlo jim hlavně o to, že s ním zažijí nejvíce legrace ze všech vedoucích.
V noci jim četl pohádky, nebo jim dělal společnost na hlídkách.
"Pro tebe!" usmála se drobná blonďatá holčička, a podala mu hrst pampelišek.
"Děkuju..."
vzal kytky do ruky. Pak si k nim přičichl.
"Hmm, ty ale hezky voní..."
Holčička se smíchem odběhla a on opět osaměl. Normálně děti neměl rád. Když ale měl možnost strávit s nimi více času, rozhodl se svůj názor na ně ještě zvážit.
Pokojně se rozvalil na posteli
chatky, kterou měl jen pro sebe. Hlavně protože
"S teploušem nebudu", ale byl za to nakonec rád. Měl dost soukromí na to, aby si s Jakem mohl každý den volat.
Kéž bys tak mohl přijet...
Z rohu pokojíku vzal kytaru, kterou od svého přítele dostal k narozeninám. Tiše na ni zabrnal prsty. Ten krásný zvuk, který vydávala mu připomínala Jakeův znoviný smích. Zabrnkal znovu, naléhavěji.
Stýskalo se mu.
Do konce tábora zbýval týden. Dlouhých sedm dní.
"Hej, Stridere!"
Zvedl hlavu za známým hlasem hlavního vedoucího.
"Co je?"
"Jane onemocněla, dneska jede do nemocnice. Potřebujeme zastupujícího instruktora. Znáš někoho, kdo by moh?"
Na Dirkově tváři se objevil zářivý úsměv.
"To si piš, že vím."
"No výborně. Zajisti, aby nejlépe ještě dnes nastoupil."
Na to už blonďák neodpověděl. Ze zadní kapsy kalhot vylovil mobil, a radostně vytočil číslo svého miláčka.
"
Ahoj, slaďouši, tady tvůj-"
"Prosím? Kdo volá?"
Dirk vyprskl smíchy, když rozeznal hlas Jakeova táty.
"Ježiš....pardon sázka. Je tam někde Jake?"
"Jistě, zavolám vám ho. Chvíli strpení..."
Nastala chvíle ticha. Světlovlasý jen tak tak potlačoval slzy smíchu, které se mu draly z očí. Pak se ozval ten nádherný jemný hlas, který tak miloval.
"Halo?"
"Nazdar, miláčku...hele... vedoucí jednoho oddílu nějak odpadla, tak mě napadlo, jestli bys třeba...nechtěl dojet za mnou...sice zadara, ale..."
"Balím! Už balím!" vykřikl Jake nadšeně. Ozval se zvuk roztříštěného skla.
"Ops!"
Dirk nadskočil.
"Jsi v poho?!"
"Jojo, podařilo se mi shodit vázu. Uklidím to a jdu na bus...počkáš na zastávce?"
"Jasná zpráva, cukrouši. Zlíbám tě, dokud nebudeš prosit o slitování..." zašeptal svůdně do telefonu blonďák a zavěsil. Spokojeně nahlásil nového vedoucího, pak se vydal na zastávku. Cesta tam trvala zhruba dvě hodiny. Jemu to ale připadalo jako krátká chvíle.
Usadil se na lavičku a čekal, až se příslušný autobus objeví na obzoru.
Končně se dočkal.
Dveře vozidla se otevřely. Z nich vystoupil opálený chlapec s úsměvem na rtech. Nadšeně se k němu přiřítil a nechal se obejmout svalnatými pažemi svého milence.
"Tak rád tě vidím!"
Dirk jej začal líbat na rty.
"Chyběls mi. Už nikdy tě neopustím. Ne na tak dlouho...musel bych zemřít tou samotou, která mě tížila posledních několik dní..." pronesl až nezvykle poeticky

"Ale no ták...už mě tu máš, Dirku...jsem jen tvůj. Navždycky..."
"Navždycky..." povzdechl si blonďák blaženě, přičemž zabořil prsty do jemných tmavých vlasů.
Jake zavrněl. Také jemu tohle vše chybělo. Malinko naklonil hlavu, a pootevřel ústa, aby poskytl staršímu co nejlepší komfort při líbání, kterého se mu dostávalo.
Dirk dlaní zaplul pod jeho kalhoty, a hladil jej po pevném zadku.
Skoro jsem za ten týden zapomněl, jak dokonalé jeho rty skutečně jsou...jak dokonalé je jeho tělo...
Mladší se malinko ošil.
"Zlato...tady....tady ne...."
Světlovlasý se zazubil. Samozřejmě jej nehodlal hned "přefiknout".
Museli si přece popovídat, a další prkotiny kolem, bez kterých by se klidně obešel. Jenže nechtěl Jakea nějak pohoršit, nebo tak. Přecejen to byl citlivý hoch.
"Tak...Půjdem? Zavedu tě do tábora...budeme spolu v chatce...jenom my dva..." usmál se něžně Dirk, chytil jej za ruku a jednou dlaní ho obejmul kolem pasu. Než vyrazili, daroval snědé tváři něžný polibek. Nenápadně nosem nasál jeho vůni.
Jak já ho miluju...
Klidně by pro svého miláčka umřel, kdyby to bylo třeba....znamenal pro něj vše...byl celým jeho světem. Bez něj by být snad ani nemohl.
Mladší milenec ho škádlivě postrčil.
"Neuvařily se ti za tu dobu, co tu jsi, mozkové buňky?"
"Heh. To rozhodně ne, pane English...nezapomněl jste se doufám důkladně oholit?" otřel se tváří o jeho. Jemnou jako samet.
On nikdy nezapomíná...narozdíl ode mě...
Uvědomil si Dirk, když si vzpomněl na to, jak se mu vykouřilo z hlavy jejich minulé výročí. Tehdy byl Jake nejprve uražený. Nakonec se však nechal ukonejšit pozváním do kina. Tomu nikdy neodolal.
V táboře se mladší z milenců zabydlel v Dirkově chatě, a svolal svému novému oddílů schůzku.
Snažil se na děti zapůsobit sympaticky. To se mu také podařilo. Malí táborníci na něj s otevřenými pusami hleděli.
"Ahoj...jmenuji se Jake English. Je mi sedmnáct, a budu vás tady mít na starost, jakožto oddílový vedoucí. Když budete mít nějaký problém, nebojte se obrátit na mně, ju? Nějaké otázky?"
Přihlásil se pouze mladý chlapec, vypadal tak na třináct let.
"V jaké chatě budete?"
"Uhh...ve dvacítce s Dirkem, je to trošku bokem, ale to vy už asi víte....stejně jako víte, že se máme moc rádi. Byl bych tedy rád, kdybyste nám netropili žádné nepříjemnosti, nebo tak. Dobře?"
Odpovědí mu bylo přikývnutí několika drobných hlav. Usmál se.
"Rooozchod!"
O několik hodin později nastal čas večerky. Všichni účastníci tábora zalezli do svých stanů a pomalu se ukládali ke spánku.
Ve svém stanu byli i Jake a Dirk. Ne však proto, aby šli spát. Připravovali se na organizaci noční hry.
"Myslíš, že je to vyděsí?" zašklebil se Dirk, zatím co si na tváře a ústa patlal falešnou krev. Odpovědí mu bylo pobavené uchechtnutí opáleného m
ladíka.
"To je z malin a jahod?"
"No....jo...a z vody....proč?"
"Víš, co všechno na ty jahody mohlo...vykonat..."
"Né! Ticho! Nechci to vědět!" vyprskl blonďák, a propukl v hlasitý smích.
Ozval se poněkud naštvaný hlas hlídky.
"Vy tam ve dvacítce! Ticho!"
Suchare...
Dirk se pohodlně uvelebil na posteli vedle Jakea.
"Sluší ti to...ostatně jako vždy...jsi okouzlující..."
Pomalu ho přesunul k sobě na klín. Zadíval se do těch krásných zelených očí. Pak na dokonale tvarované rty.
Pohladil jej po bocích a konci prstů za
bloudil pod lem jeho trenek.
Jake
se na něj více natiskl. A to tak, že značně cítil míru milencova vzrušení. Na tvářích se mu objevily rumněnce. Vzpoměl si na jejich první společně strávenou noc.
Světlovlasý něžně uchopil do zubů spodní ret toho snědého zlatíčka. Stejně opatrně jej začal "okusovat".
"Jsi k sežrání..."
"
Y-yeah..." přivřel Jake oči. Obemknul pažemi Dirkova mohutná ramena, zatím co se starší jal rozepínání jeho kalhot.







Včerejší "trollení" na Omegle

15. dubna 2014 v 9:29 | WritingDemon |  O mě
Inu, WritingDemon nezhynula, stále žije ;))
V současné chvíli sedím ve škole na IKT a nudím se jako už dlouho ne. Na sobě mám blond paruku a šedý makeup (včetně rukou, modrou mikinu a žluté triko. Nuda je svině, dokonce i ráno v 6 hodin. Přikládám fotky ze včerejšího zkoušení paruky a později přidám řádění na Omegle..na sobě jsem pak měla chlupatou vestu s kapucí s medvědími oušky. Podařilo se mi za to sklidit nezvyklý úspěch ;))



Víra a zrada (str. 1)

7. dubna 2014 v 19:55 | WritingDemon |  Ostatní
Ahuy všichni, WritingDemon se hlásí! <3
Po dlouhé odmlce, ale přece. Rozhodla jsem se začít psát po menších dílcích- po jedné straně ve Wordu. Jelikož je opravdu poněkud těžké ze sebe povídku tlačit, když se vám do ní nechce, jen pro to, abyste ji hodili na blog.
Tento systém odzkouším na kratší kapitolovce ;))
Ta bude vyprávět o dvou chlapcích- Karkatovi a Gamzeem.
Karkat je z chudé rodiny. Je také jakýmsi třetím kolem u vozu, rebelem, a energií nabitým článkem třídy. Nemá přátele, kamarády, ani nikoho jiného, na koho by se mohl obrátit. Až do chvíle, kdy k němu do třídy nastoupí Gamzee. Vysoký mladík, jehož otec má na kontě miliony. A pořádné ego k tomu. Zakládá si na tom, aby se jeho syn stýkal pouze s těmi, kdo "za to stojí".
Díly budou psány z pohledů obou chlapců, tak nějak střídavě...:)
Tak, to byl stručný úvod...tady už hážu první část...ocením názory i komenty, kritiku, znáte to....;)
~WritingDemon~

~Karkat~

Měli jste někdy pocit, že o vás nikdo nestojí? Že jste pro tenhle svět naprosto zbyteční? Že se proti vám vše spiklo?
Karkat ano. Tmavovlasý chlapec z chudší rodiny, který se stále snažil přitáhnout na sebe pozornost.
Ne, že by se mu to snad dařilo. V jeho třídě se kladl důraz na skvělý prospěch, atraktivitu, nebo alespoň na miliony na bankovním účtu rodičů.
On neměl ani jedno. Odjakživa byl jakýmsi vyvrhelem kolektivu. Článkem, ze kterého si každý utahoval.
Jeho otec byl amatérským spisovatelem. Poslední dobou se mu příliš nedařilo, takže občas měli problém vyjít.
"Zasraná škola!" vykřikl, když hodil brašnu do rohu malého pokoje. Vztekle se svezl na zaprášenou sedačku.
Jak mám jako pochopit matiku, když mě absolutně nezajímá?!
Bylo to tak. Stejně jako ostatní předměty ve škole, ani matematika ho nikdy nebrala. Jeho jedinou zálibou bylo snění s otevřenýma očima, kterému se oddával ve dne v noci.
Sedl si ke stěně, a pokoušel se do ní hlavou udělat co největší díru. Nebylo tak těžké ji promáčkout. Byl to jen zdevastovaný sádrokarton.
To by bylo tak těžký dát to do kupy?
Jeho snažení narušilo prásknutí dveří. Otec.
"Co to zase vyvádíš?! Chceš, abychom přišli i o tu poslední střechu nad hlavou, co máme?!" vykřikl, a zvedl hnědovlasého chlapce na nohy. Ten se mu vytrhl.
"Nesnáším to tu! Celej zasranej svět mě nenávidí! Bylo by lepší, kdybych se nenarodil!"
"Přestaň! Jsi jediná rodina, kterou mám!"
"A proč jediná? Protože já můžu za to, že nemám mámu! To mi přece pořád naznačuješ! Nenávidíš mě! Snažíš se to skrýt, ale nenávidíš!"
Otec zůstal stát jako opařený. Nevěděl, co říct. Jak reagovat.
"Ty přece víš, že to není pravda, Karkate...nebuď hloupý..."
Odpovědí ze strany mladíka bylo stísněné mlčení. Nikdy se nedokázal dlouho vztekat.
Sice občas naháněl strach, ale poměrně rychle se uklidnil.
"Sedni...promluvíme si..." pousmál se táta a posadil ho do křesla. Sám vzal do ruky svou starou kytaru, na kterou tiše brnkal. Bylo to uklidňující.
"Víš...ne vše v životě je fér. Někdo je bohatý a slavný. Má obdivovatele, přátele, intelekt,...
Ale ne každý má to štěstí. To ale neznamená, že se nemůžeme radovat ze života."
Karkat se dlouze zamyslel.
"Jak si můžu užívat života, když nejsem víc, než netalentovaný idiot?" zamumlal s beznadějí v hlase.
"Neboj se. Jednou jistě najdeš kamaráda, který při tobě bude stát v dobrém i zlém. Chce to jen trpělivost, čas, a malou dávku štěstí...dobře?"
Usmál se otec konejšivě, a pocuchal mu mírně nazrzlé vlasy. Když si svého syna prohlížel, bylo to, jako by hleděl na sebe samého.
"Dobře."