Povídka pro pobavení a relax ;)

6. března 2014 v 12:57 | WritingDemon |  Ostatní
Hoj, tady WritingDemon :D
Začnu takhle, že "paní učitelka" z dějepisu chtěla, abych jí poslala nějakou povídku. Jenže Dirk/Jake jí přece poslat nemůžu (:DD), tak jsem včera během dvou hodin sepsala takovou blbůstku, snad se bude líbit ;)
P.S. "Ty a já 02" Bude zveřejněna nejspíše v pondělí, jelikož o víkendu budu u miláčka, a mimo internetovou síť u babičky :DD

"Kočka" na stromě

Probudila se a zamžourala do ranního slunce, jež prosvítalo žaluziemi.
První den letních prázdnin je konečně tady!
S úsměvem na tváři se vyškrábala z postele. Pootevřela okno. Na to, že bylo teprve devět hodin ráno bylo příjemné teplo.
"Heej, Nepeto! Jdeš ven?"
Když uslyšela známý hlas, vyhlédla na kamenný chodníček pod oknem. Srdce jí radostí poskočilo.
Equius!
Její kamarád, žijící ve vedlejším domě.
Dobře, možná je od sebe dělilo nějakých sedm, osm let. Ale přesto byl jejím dobrým, a nenahraditelným přítelem. Možná by ho mohla nazývat starším bratrem.
V okolí byl známý, jako největší "bouchač" a drsňák, zatím, co Nepeta byla "ta přecitlivělá kočičí holka".
Ptáte se proč kočičí holka? Odpověď je snadná. Jejími oblíbenci ze zvířecí říše byly kočky. Sama jich doma měla asi pět.
"Už jdu!" zvolala radostně, a vydala se ven.
O necelé dvě minuty později už byla zcela skryta v objetí staršího.
"Nazdar! Jak se máš?" zasmál se Equius, přičemž jí podal balíček kyselých bonbonů.
"Skvělé, děkuju!"
"Co dneska podnikneme?"
Dívka se zazubila.
"Co, kdybychom šli do lesa? Bude to zábava!"
Kamarád s ní ochotně souhlasil. Se spokojeným výrazem ve tváří ji sledoval, jak s kočičí ladností balancuje na zídce, podél cesty. Díky ní už nepovažoval mladší za hlupáky, kteří by potřebovali nářez. Zvykl si, vidět je jako rovnocenné, a jako ty, kterým by měl jít příkladem.
"Hlavně nespad-"
Pozdě.
Nepetě stačila malá chvíle nepozornosti k tomu, aby uvolnila nepřipevněné cihly, a nesvezla se dolů po zadku.
Equius k ní přiklusal.
"Jsi v pohodě?" optal se, když ji vytáhl na nohy.
"No jasně, že jsem!" Přitakala, přičemž se mu pokoušela vyškrábat se na jeho záda. Předklonil se, aby ji práci ulehčil.
Takto, za stálého hovoru pokračovali v cestě do lesa. Cestou míjeli malé domky, sady, i ze dva křišťálově čisté potůčky.
"Je to krásný, že?"
"To jo, je. Není nad to jít někam ven, když už jsou ty prázdniny." prohrábl si kamarád delší černé vlasy.
"Souhlas!"
Nakonec šťastně dorazili do svého cíle. V lese bylo ticho. Jen občas ho narušoval zpěv ptáků, který se mísil s šumem nedaleké říčky.
Nepeta slezla z Equiusových zad a zamířila k lomu opodál. Nacházeli se na samém vrcholu vysokých, křehce vyhlížejících skal. Nebylo divu. Cesta do kopce jim zabrala tak půl cesty sem.
Za ten dokonalý výhled to ale stálo.
"Pojď se podívat!"
Starší společník odložil flašku s vodou, a vzápětí stál vedle ní.
"Páni. To jsme se překonali." kývl uznale, když upřel zrak na zem, nacházející se mnoho desítek metrů pod nimi.
Dívka nadšeně poskakovala kolem něj, jako by ji někdo připojil k elektrickému proudu.
"Vyšplhám na tamten strom! Vidíš ho?" vystřelila náhle ruku a ukázala na urostlý dub.
"Ale dávej pozor, aby se pod tebou nic nezlomilo," upozornil ji Equius. Ne, že by se toho bál. Nepeta byla ve skutečnosti lehká jako pírko, ale musel ji přece pobídnout k opatrnosti.
Bez dalších řečí jí pomohl na první větev. Odtamtud už nahoru hravě postupovala sama. Vytahovala se výš a výš, dokud nedosáhla samotné špičky. Pak se zarazila. Obemkla již užší kmen nohama i rukama. Při pohledu dolů už jen stěží potlačovala pláč. Nakonec se rozplakala úplně.
Kamarád ji zezdola znepokojeně pozoroval.
"Co se stalo?"
"Nemůžu dolů! Bojím se!" zavzlykala drobná dívka. Teď naplno dostála své přezdívce.
Equius si promnul tvář.
To jsem si mohl myslet...nahoru vyleze, ale dolů ani za nic.
"Tak...co mám teď asi dělat? Já tam za tebou nepolezu, ještě se to pode mnou všechno poláme!"
"Pomoz mi nějak! Asi tu umřu! Strávím tu zbytek svého krátkého života!" fňukala z koruny stromu Nepeta. Ruce se jí dřely do krve. Věděla, že se už příliš dlouho neudrží, ale zároveň odmítala udělat byť jen jediný krok.
Proboha...
Kamarád obrátil oči v sloup, když na telefonu vytáčel číslo hasičů. Nikdy by si nepomyslel, že je bude volat kvůli dívce, uvízlé na stromě.
Vše do detailu nahlásil, ovšem s malým "pozměněním" faktu, a to větou "Kočka na stromě".
Když tedy požárníci konečně dojeli na místo, nestačili se divít, když místo drobné šelmičky uviděli
malou holku, tisknoucí se ke kmeni.
Equius omluvně pokrčil rameny.
"Tak to je ta vaše kočka?" musel si rýpnout jeden z hasičů, když rozestavoval žebřík.
"Hehe, já musel. Vážně je jako kočka." zašklebil se mladík.
Po dlouhé akci, plném panického ječení, škrábání, a lámání větví byla Nepeta konečně na zemi. Padla kamarádovi kolem ramen.
"Už nikdy víc!"
A co myslíte? Poučila se ze své chyby? Kdo ví, možná ano. Ale také je dosti možné, že o pár týdnů později měli městští požárníci další zbytečný výjezd, aby obstarali "kočku" na stromě...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Dirk, nebo Jake? Kdo se vám líbí více?

Dirk <3
Jake <3
Dokonalí jsou jen spolu <33

Komentáře

1 Nekra Nekra | Web | 6. března 2014 v 23:08 | Reagovat

Taky to mám podobně - nahoru se leze snadno a dolů bojim bojim :/. Ale hasiči mne zatím nesundávali (naštěstí).

2 Catie XXXXXXX Catie XXXXXXX | Web | 8. března 2014 v 16:09 | Reagovat

skvělé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama