"Ty a já" (01)

26. února 2014 v 16:21 | WritingDemon |  Dirk/Jake- Kapitolovka <3
Neděle se nám hezky přehoupla ve středu, 26. řijna, a já vám sem mohu hodit první kapitolu "Ty a já". Bude se nacházet v rubrice "Dirk/Jake- Kapitolovka <3", jelikož k ní přecejen patří. Můžete se těšit na rozjezd nové série, Dirkovo přežívání ve věznici, a samozřejmě Jakea, který se pokouší žít dále v domnění, že jeho milenec byl usmažen na křesle...
Užijte si čtení,
~WritingDemon~

"Hej ty...dobřes to těm fízlům venku natřel, to všechna čest!"
Blonďák sebou cuknul a pohlédl na druhou stranu vozu. Tam, na lavici seděl muž, o něco starší než on. Vysoký a vyhublý.
Dirkovi ale nedělalo zrovna dobře pomyšlení, že ho někdo viděl při slabé chvilce. Nakonec se ale rozhodl chovat civilizovaně.
Radši zjistím, kam že mě to vezou...
"Dík. Hele...kam má tahle kraksna namířeno?"
Muž se pousmál.
"No, nejdřív mě hoděj na šibeniště, a ty...ty asi půjdeš do vazby, pak před soud...ale...seš buzerant, že?"
"Upřednostňuju označení "gay". Ale jo. A vůbec, jak můžeš bejt tak klidnej, když víš, že tě popravěj?"
"Pohoda, hlavně když to trápení skončí." protáhl se naznámý a upřeně ho pozoroval.
Policejní vůz se dal konenčně do pohybu a mladšího z mužů přemohla zvědavost.
Musel se ptát dále.
"Za co tě zavřeli?"
Muž jen pokrčil rameny.
"To víš, když tě začnou děcka srát, začneš vraždit."
"Cože? Tys zabil svoji rodinu? Děláš si pr*el?"
Neznámý měl stále na tváři ohavný, lhostejný úsměv.
Je to psychopat... Pomyslel si Dirk. Raději už nic nezjišťoval. Ztrápeně vyhlédl ze zamřížovaného okna. Pod nosem ho svědila zaschlá krev, a on ji kvůli těm odporným poutům nemohl ani odstranit.
Po dlouhé chvíli vůz zastavil, vstoupilo několik policistů, kteří muže surově vyvedli ven. Předtím, než zatuchlý prostor opustil, poplácal blonďáka po rameni se slovy
"Zlom vas, mladej."
Pak Dirk pokračoval v cestě. Tentokrát sám. Ale byl za to rád...konečně se mohl na chvíli oddat vzpomínkám a pocitům, aniž by na něj někdo zíral.
Jak to jenom přežiju...
Mezitím se opálený mladík snažil podstrčit drobnému blonďáčkovi před sebou misku kukuřičných lupínků s mlékem. Chlapec však jen odvrátil hlavičku, a vyhlédl se slzavou clonou z okna.
"Dave, musíš něco sníst...já...já vím, že to není snadné, ale musíš nabrat sílu...je to těžké pro nás pro oba..."
"Chci Dirka..." zakňučel Dave, přičemž zabořil pláčem zarudlé tvářičky do dlaní.
"...Hele, vezmu si taky...dobře?" pokusil se o úsměv Jake. Popravdě mu bylo jasné, že přes ten obrovský knedlík v krku do sebe nenacpe více, než pár soust. Třináctiletý klučina ale jíst musel. Přecejen byl ještě dítě... mohl se velmi snadno uzavřít do sebe tak, že se už nikdy neusměje. Zničil by si tím život.
"O-okay..." zašeptal a nabral si lžíci, kterou si vložil do pláčem roztřepaných úst. Totéž udělal tmavovlasý a pohladil ho po ruce.
"Zase bude dobře..." konejšil ho. Sám si však svým tvrzením nebyl tak jistý. Prakticky o něm pochyboval. Bylo ale lepší utěšovat se tímto, než se smířit s tím, že je vše ztraceno.
Dlouze se na chlapce zadíval. Jeho vlasy byly ještě o něco světlejší, než Dirkovy. Připomínaly spíše barvu zralé pšenice. Oči na něm však byly to nejzvláštnější a nejkouzelnější. Nebyly sice tak podmanivé a svůdné, jako Dirkovy, ale jejich rudá barva zasluhovala obdiv.
Tohle bude hodně dlouhá cesta...Dirku...stýská se mi...ještě to není ani den...ale už teď mám pocit, že žalem zapomenu dýchat. Jak mám žít bez tebe?
Se vší námahou do sebe oba nasoukali zbytek lupínků.
"Jsem unavený..." odvrátil pohled Dave. Jake pro něj byl prakticky cizí člověk. Nikdy s ním nemluvil. Až dosud.
"No...dobře, jen...jak vidíš, mám jen jednu postel. Ale neboj, je dost velká pro oba..." pousmál se opálený omluvně. Bylo mu trapně, že bude "v posteli" s třináctiletým bráškou svého milence. Drobný chlapec na tom nebyl jinak. On si zase nedovedl představit, spát po boku dospělého gaye.
"J-jo...nemáš pedofilní sklony, že ne?" zažertoval suše. Ale tohle si odputit nemohl. Reakcí bylo překvapené heknutí.
"Jistě že ne! Co to máš v hlavě za obrázky?" zašťoural Jake. Bylo však dobře znát, že na žerty nemá vůbec chuť. Oči jej z pláče pálely, jako by ho do nich bodalo tisíc včel.
Po pár minutách už oba zalehli, každý na jednu stranu postele.
Tmavovlasý pocuchal Daveovi vlasy.
"Kdyby něco, neboj se říct...a zkus se prospat, Dave...pomůže ti to..."
"Pomůže to nám oboum."
"Správně..."
Světlovlasý muž se s trhnutím hlavy probudil.
To se ta kraksna už zastavila?
Zvědavě vyhlédl. Vypadalo to, že jsou na místě. Dveře vozu se otevřely, a v nich stáli sva muži zákona, po zuby ozbrojení. Dirk se však zastrašit nenechal. Opět jím začal cloumat vztek.
Kvůli nim musel opustit svou lásku! To nehodlal nechat bez povšimnutí.
Když jej chtěli uchopit za pouta, zprudka se otočil a udeřil jednoho z mužů kovem do břicha. Ten zaskučel, přičemž uskočil stranou.
Jenže to bylo poslední, na co se blonďák zmohl. Silná rána do hlavy ho přenesla do mrákot.
Klopýtavě se nechal zavést až do cely. Cesta vedla kolem ostatních, ostře střežených dveří, za jejichž zamřížovanými okénky na něj shlížel nespočet vězňů, kteří si mezi sebou cosi rozrušeně šeptali.
Když mu byla pouta odňata, skácel se na palandu. Měl pocit, že se každou chvíli pozvrací. Pro jistotu si přitáhl kýbl z rohu, který téměř okamžitě vykonal svůj úkol.
Ku*va, já si tady ještě vybliju plíce...to je jak ze špatný americký komedie.
Nějakou dobu se ještě skláněl nad kbelíkem, než uznal za bezpečné ho odložit.
Roztěkaně přejel očima po cele. Byl to malý "pokoj" se záchodem, palandou, malým stolkem a několika policemi.
Byl tu sám. Za to byl rád. Nestál o dalšího psychopata ve své blízkosti, to už by nemusell vzít tak s klidem. Vylezl si na postel, zády se opřel o zeď.
Jak moc si teď přál být s Jakem. Cítit jeho vůni. Přítomnost. Cokoli.
Kam jsem se to dobral...
Z myšlenek ho vyrušilo pronikavé zaskřípání otvíraných kovových dveří.
Dirk ještě více zavřel oči. Nechtěl nikoho vidět. Nikoho, kromě své lásky. Ozval se klidný, ale rozvážný mužský hlas.
"Pane?"
"Nechtě mě na pokoji...nepotřebuju další průser..." procedil světlovlasý mezi zuby. Neznámý se však odbýt nenechal.
"Jsem lékař, chci vám pomoci. To je má povinnost...a mimojiné...ti z policie, kteří vás sem odvlekli byli převeleni jinam..."
"Jak to myslíte jinam?"
"Jednoduše...jejich šéf nehodlá ve svých službách mít někoho, kdo soudí na základě rozdílných povah a třeba právě orientací. Je to chytrej chlap, musím říct."
Usmál se neznámý, a přistoupil blíže.
"Zase bude fajn, uvidíte. Váš proces zatím ještě ani nezačal. Každopádně, čeká vás cesta ke svobodě."
Řekl, když přiložil Dirkovi na čelo studený obklad.




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Dirk, nebo Jake? Kdo se vám líbí více?

Dirk <3
Jake <3
Dokonalí jsou jen spolu <33

Komentáře

1 Dave Strider Dave Strider | 26. února 2014 v 17:07 | Reagovat

...

2 Nekra Nekra | Web | 26. února 2014 v 17:16 | Reagovat

Zajímá mne, co bude dál. Ale hlavně mi přijde divný, že ho rovnou zavřeli. Jestli to je jenom vazba, tak by to dávalo smysl, ale jestli ho dali bez soudu rovnou do vězení, tak je to úplně na hlavu :S.

3 Luci Luci | E-mail | Web | 26. února 2014 v 17:47 | Reagovat

jů!! bomba díl :33 ten doktor je vážně milej, už se moc těším, až bude Dirk na svobodě... pro Davea to musí být hodně těžké, je fakt, že Dirka vůbec nezná... Ale zvládnou to, Jake není žádný tyran ani nic podobného... jsem zvědavá na další díl, doufám, že v něm budou víc rozebrány jejich pocity :3 to totiž miluju :33 takový ty myšlenky a tak... však víš co myslím :DD

4 Astra Astra | 27. února 2014 v 14:36 | Reagovat

Moc pěkné, tuhle povídku jsem si zamilovala :3

5 ~ ~ | 28. února 2014 v 14:42 | Reagovat

Víš že máš ten blog dost nepřehledný? Nechceš s tím něco udělat? :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama