Dirk x Jake (2)

8. února 2014 v 20:31 | WritingDemon |  Dirk/Jake- Kapitolovka <3
WritingDemon s radostí přináší další dílek Dirk/Jake povídky! Tentokrát se můžete těšit na Dirka na brigádě, Jakeovy trable ve škole a možná i napínavý průběh~
Užijte si čtení, ~WritingDemon~ :)

"Dirku! Dirku, sakra, pohni si a pojď dolů!!"
"Nemám čas, proboha!" zakřičel blonďák, aby to šlo slyšet až dolů. Omluvně pohlédl na Jakea, ležícího na posteli vedle sebe. Samozřejmě, že otec o něm nevěděl. Ale to je přece jedno.
Nebudu fotrovi říkat, že tady mám přítele. Nepochopil by to. Navíc, jsem už dospělej a můžu si sem vodit koho jen chci.
"
Měl bys tam jít...nebo se tvůj táta bude zlobit..." pronesl starostlivě opálený chlapec. Už několik hodin byli oba "nahoře bez". Jistě, mohli mít i trička, ale...no, však víte. Jak už to mezi milenci bývá, jeden se snaží toho druhého vidět co nejobnaženějšího.
"Vykašli se na to. On je už zvyklej, že ho neposlechnu." pousmál se a dodal
"Nedělej si těžkou hlavu.".
Naklonil se nad svého miláčka. Věnoval mu něžný polibek na krk. Tak strašně moc ho miloval.
Škádlivě mu sebral brýle.
"Ale no ták! Víš, že bez brýlí skoro nic nevidím!" Jake se prostě musel rozesmát. Posadil se a pokoušel se své brýle dostat zpět.
"Co za to?" našpulil Dirk rty. Jako vždy, snažil se něco vytěžit.
"No, a co bys chtěl?" založil naoko uraženě ruce milenec. Bylo to tak legrační. Tak sladké.
Ještě chvíli a utrhnu se z řetězu. Sakra!

Po dlouhé chvíli mu brýle s něžným úsměvem vrátil zpět na nos, přičemž ho políbil znovu, tentokrát na rty, které mu milenec ochotně pootevřel. Takovýmto něžnostěm se věnovali minimálně další dvě hodiny. Bylo to dokonalé. Netrvalo dlouho, další dlouhý den byl za nimi a Jake se vydal na cestu domů.
"Nezapomeň na tu brigádu, Dirku. Prosím."
"Spolehni se." ujistil tmavovlasého Dirk zatím, co ho doprovázel ke dveřím, kde se s ním také tiše rozloučil.
Po chvíli se vyřítil z kuchyně rozzuřený otec. Ozvalo se hlasité plesknutí.
V blonďákovi to začalo vřít. Facku, nebo cokoli podobného dostal naposled jako patnáctiletý fakan.
Pak už si na něj otec nedovolil. A také už nedovolí. Také se ohnal.
"Co si to ku*va dovoluješ?! Když tě volám, co máš dělat?!!"
"Nic! Vůbec nic!" vyvřískl Dirk a třískl do malého stolku v předsíni. "Já už to prostě nevydržím! Chápeš?! Nevydržím! Brzo udělám něco, co fakt nikdo nechce!"
"Vyhrožuješ mi?! Ty mi normálně vyhrožuješ!"
Hádku obou mužů narušily tiché kroky z pokoje u schodů. Odtamtud se vyšoural Dave.
"Hej...mě se chce fakt hodně spát...tak jestli byste se...mohli jít třeba hádat ven..." zívl rozespale.
Při pohledu na brášku blonďáka zuřivost přešla. A to se obvykle ještě zvyšovala. Nyní ale ne. Proč? Bylo mu ho snad líto?
Kdo ví...
Jednoduše se otočil na patě a zamířil k sobě, kde zbytek večera ztrávil chatováním s Jakem a posloucháním hudby.

"Hej, ty!"
Otočil se za neznámým hlasem. Za ním stál jakýsi přísně vyhlížející muž.
"Ty seš ten na tu brigádu, ne?"
Dirk krátce kývl. Sám byl zvědav, s čím se tenhle nadřízený vytasí. Vedl ho do velké místnosti, plné krabic s rozličným zbožím.
Sklad. Tak to vám pěkně děkuju.
Nejraději by se teď odporoučel a zamířil pryč. Nejlépe domů do své vyhřáté postele.
Šéf mu stručně vysvětlil, co že se to po něm očekává a odporoučel se neznámo kam.
Nejspíše do pohodlného křesla ve svém kanclu. To je jasný.
Pomyslel si s nechutí, když se pouštěl do přenášení těžkých beden.



Později se k němu s prací přidali další dva muži, oba zhruba v jeho věku. Ne, že by s nimi vycházel. Spíše měl co dělat, aby je nehodil pod kola projíždějících náklaďáků. S jejich trapnými průpovídkami by byl na nervy asi každý.
"Hele?" luskl směrem k Dirkovi jeden z nich.
"Copak jsem čokl?"
"Ty seš teplej, že jo?" zašklebil se neznámý i se svým připitomělým společníkem.
"A? Máš problém?" položil dřevěnou bednu na zem a vzhlédl.
"Já jenom, že takový buzničky, jako seš ty, tu nikdo netoleruje, tak si zvykej!" vyprskl jeden z mužů smíchy. Druhý se záhy s chrochtavým smíchem přidal. "Přesně! Bacha na to, aby sis nepolámal nehtíčky, nebo neušpinil tričenko, toho by byla škoda!"
Světlovlasý potlačoval chuť, zavřít jimty plesnivé huby. Byl toho schopný.
Jen ať vidí, jaký je chlap! Ale ne...musel se udržet. Už jen kvůli Jakeovi.
Jeho mysl se přemístila do společné budoucnosti s tím dokonalým chlapcem, kterého tak moc miloval. Jeho rozzářený úsměv. Krásné, lesknoucí se zelené oči za skly brýlí. Dokonce i malinko vyčuhující přední zuby... dodávaly mu cosi originálního. Nenapodobitelného.
Bez nich by to ani nebyl on. Svým způsobem úžasně podtrhovaly jeho zasněnou image.
Copak teď asi děláš? Pomyslel si teskně a opět se dal do práce.

V podobné situaci se rovněž nacházel Jake. Zrovna skončilo vyučování.
Alespoň o jednu starost míň...
Z posledních sil se pousmál a zamířil do šaten. Většina jeho spolužáků tam už byla. Když však černovlasý chlapec vešel, všichni ztichli a upřeli na něj pichlavé pohledy.
"Hej, English...viděli sme ty fotky..." začal jeden ze starších se škodolibým úšklebkem.
Jake ztuhnul. Ruku přesunul ke kapse, kde měl obvykle telefon. Zkameněl ještě více, když si všiml několika spolužáků, prohlížejících si obsah jeho galerie v telefonu. Nebyly to hanbaté obrázky žen, ani nějaké porno. Bylo to něco, co mu překopalo školní život naruby. Jeho společné fotky s Dirkem. Měly různou intenzitu. Od obyčejného objetí kolem ramen, až po ty, kde byli téměř nazí a vášnivě se líbali. Tyto "obrázky" byly milencovým "funny nápadem"...ten však momentálně byl vše, jen ne funny.
"Nechte toho!" zajíkl se Jake zoufale.
"Tak ty seš buzerant, jo?!" "Teplouš jak vyšitej, ty vole! Čum na toho chlapa, jak po něm chmatá! No kur*a!". Podobné odporné hlášky a nadávky se ozývaly ze všech stran. Mladík by se v tu chvíli nejraději propadl do země. Nestyděl se za Dirka...nýbrž za sebe. Že si telefon nehlídal. Že nebral ohledy na "nebezpečný obsah". Rozklepala se mu kolena. V nohy odhalujících šortkách to bylo víc než zřejmé.
"On se klepe! Můj bože, náš školní buzíček se klepe!" rozchechtal se Gregory. Jeden ze starších spolužáků. Nikdy neměl Jakea v lásce. Teď však jeho nenávist vůči němu mnohonásobně vzrostla.
V mžiku jej přirazil prudce ke zdi. Jake zprudka zalapal po dechu. Chystal se jakkoli slovně, či fyzicky bránit. V tom mu ale zabránili ostatní. Byl silou sražen na zem. Vzápětí ho zahltilo množství kopanců do celého těla, včetně obličeje, i třísel. Neměl sílu cokoli namítat. Jeho ústa zahlcovala kovová pachuť krve, která v proudu stékala také z nosu. Nemohl dělat nic. Jen tam tak ležet a čekat, až to jeho trýznitele přestane bavit. Nakonec se toho dočkal.
"Zasraný teplouš...snad si takto zapamatuje, že v naší třídě nemá budoucnost." procedil Gregory a prohrábl si nazrzlé vlasy. Naposledy nakopl opáleného mladíka do kostrče, a i se svými nohsledy se odebral ven. Jake tam na tvrdé zemi tiše ležel. Celé tělo ho bolelo. Tak moc, že si téměř přál být mrtvý. Ale ještě více toužil po náruči svého milence. Po tom jeho milém konejšení.
Hřbetem ruky si stíral krev z nateklých rtů i brady. Ze všech sil se snažil zůstat při vědomí. I když to znamenalo neúnosnou bolest.
"Dir...ku..."zamumlal rozechnvěle. Už jen to, že vyslovil blonďákovo jméno mu dodalo příjemný pocit bezpečí. Pomalu přivřel oči, a nechal se unášet vlnou podmanivé tmy, která dsi ho pomalu, ale jistě brala.


Práce ubíhala až neuvěřitelně pomalu. Dirk nabýval pocitu, že snad nikdy neskončí.
Najednou však jeho stereotypní vyzvánění narušilo vyzvánění jeho telefonu.
God...neznámé číslo...nějaké posrané nabídky?
Zabručel otráveně a hovor přijmul.
"U telefonu Dirk Strider, o obchod s vámi nemám zájem,......co?.....To myslíte vážně?....Boha!....Už jedu!" Když zavěsil, zůstal v panice zírat na display.
Můj Bože...ku*va!...
Aniž by se na cokoli ptal, vyrazil do nemocnice. Jake je v nemocnici! Řekli mu, že ho někdo napadl. Nic víc, nic míň. Netušil, zda je jeho nejcennější poklad při vědomí...naživu...na přístrojích...nebo mrtvý. Ne. Na to slovo nemohl ani pomyslet, natož, aby ho ve své mysli rozebíral. Tachometr auta ukazoval rovných 130 km/h. Jeho to však nerozhodilo. Chtěl být už u něj. Co když šlo o vteřiny?! Sešlápl plyn naplno.
Čert ber zákony!
O pár minut později se už řítil po chodbách městské kliniky jako uragán.
"No tak pane, opatrně! V nemocnici se neběhá!" okřikl jej doktor, procházející kolem.
"Hledám chlapce! Jmenuje se Jake English! Před chvílí asi dorazil! Kde je?!" vychrlil zběsile.
Doktor se zamyslel a pohlédl na něj skrz přísné brýle.
"A kdo jste, smím-li te ptát?"
"Dirk...Dirk Strider...jsem jeho...přítel..."
"Aha, takže kamarád."
"Ne. Přítel." oponoval mu blonďák.
"Aha. V tom případě, pokoj deset."
Dirk ani nepoděkoval a vyrazil k onomu pokoji. Zastavil se před jeho dveřmi.
Ať osud rozhodne...

T
ak...názory a připomínky do komentů, však už to znáte, moc děkuju za přečtení a váš čas...~WritingDemon~ :3

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Luci Luci | E-mail | Web | 8. února 2014 v 22:34 | Reagovat

nesmí umřít!! musí žít!!! už kvůli Dirkovi.... chudáček... proč je všichni odsuzují? každý je nějaký a zrovna Jake nikdy nikomu nic neudělal (to Dirk je daleko drsnější)... oni jsou spolu tak sladcí a dokonalí... moc se mi líbí ta něžná scéna na začátku... musí žít, aby jich bylo víc :)

2 Nekra Nekra | Web | 9. února 2014 v 10:31 | Reagovat

Souhlasím s Lucy, nenech Jake umřít. Fandím jim ;*** .

3 Pett Pett | E-mail | Web | 10. února 2014 v 15:15 | Reagovat

Ahoj, byla u nás na blogu (bookoflifes.blog.cz) nominovaná, mohla bys mi prosím napsat na mail :) pitinka.blog@seznam.cz

4 Pett Pett | E-mail | Web | 10. února 2014 v 15:15 | Reagovat

Spam :)

5 Maki Maki | Web | 10. února 2014 v 19:23 | Reagovat

tak tahle se mi moc a moc líbí :33 !! určitě nic vážnýho >_< achjo..chuďátko :'((( první co jsem vydržela číst celý bez utrpení ;) i první díl samozřejmě :D pokračuj..:3 moc se mi líbí ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama