Dirk x Jake (03)

13. února 2014 v 17:00 | WritingDemon |  Dirk/Jake- Kapitolovka <3
Tak, máme čtvrtek, 13. února a WritingDemon pro vás má další kapitolu DirkJake povídky...tentokrát se můžete těšit na větší roli Davea, scénu v nemocnici a nejistá tvář doktora~ Happy reading přeju vám všem, opět budu vděčná za názory a tak~ ^^
~WritingDemon~


Bez dalšího rozmýšlení stisknul kliku a vešel do nemocničního pokoje.
Nemusel se rozhlížet dlouho.
"Jakeu...?" vysoukal ze sebe a nasucho polkl, při pohledu na chlapce, ležícího na nenocniční posteli.
Ten se mírně pousmál. Více to kvůli bolestivosti nateklých rtů ani nešlo.
"Dirku..."
Světlovlasý se přiřítil k němu a nenápadně si ho prohlížel. Na jeho napůl odhaleném těle bylo tolik podlitin. Jeho břicho byla prakticky jedna obrovská zarudlá rána.
Opatrně ho obejmul kolem ramen.
"Kdo ti to proboha-"
"To je jedno. Hlavní je, že jsme spolu."
"To není jedno, Jakeu! Vzpamatuj se, sakra! Kdo to udělal, udělá to znova!" Prudce s chlapcem zatřásl.
"Nekřič..." zamumlal Jake a se zaskučením se odtáhl. Neměl rád, když se Dirk vztekal. Ničemu to nepomohlo.
"Jak to myslíš, nekřič?! Mohli tě zabít! Chápeš?! Mohls teď ležet někde v příkopu!" nenechal se blonďák ukonejšit. Spíše ještě víc zvýšil hlas.
Opálený mladík se rozklepal. S příchodem milovaného přítele si spojoval mnohem příjemnější záležitosti, než hádku.
Do Dirkova proslovu se vložil příchozí lékař.
"Pane, nechte toho. Jestli jste po něm přišel křičet, opusťte pokoj. Potřebuje klid, aby se uzdravil. A to, že po něm budete řvát, tomu rozhodně nepomůže." Tón jeho hlasu nepřipouštěl žádné diskuze.
Světlovlasý muž se zamračil. Několikrát sebou cukl, jako by dostal ránu od elektrické zástrčky.
"Uzdrav se." Procedil mezi zuby, pak se otočil na patách a zamířil pryč. Neměl chuť vracet se na brigádu. Stejně už do konce zbývaly jen dvě hodiny. Dal se tedy na cestu domů.
Už si zvykl na pocit, že tam na něj nikdo nečeká. Každý den byl stejný.
Po půl hodině seděl na posteli ve svém pokoji, s hlavou ponořenou v dlaních. Přemýšlel o sobě....o Jakeovi...o tyranech, kteří ho trýznili.
Opáleného mladíka miloval nade vše, to bez pochyby. Ale byla jedna věc, kterou na něm jednoduše nemohl vystát. Ať se snažil sebevíc, nesnesl jeho mírnou povahu. Nedokázal pochopit, jak Jake může být stále tak klidný, jak byl, a přitom "neprásknout" ty, jež mu tolik ublížili.
Bože, za co mě trestáš? Závidíš mi lásku? Udělal jsem ti něco? Pověz.
Byl tak zoufalý, jako nikdy. Z hloubi duše doufal, že mu Jake tu scénu v nemocnici odpustí.
Z ponurých myšlenek ho vytrhlo zaskřípání nepromazaných dveří pokoje. Vzhlédl.
Ve dveřích stál Dave. Jeho mladší bráška. Nikdy sám od sebe nepřišel. Nikdy.
"Stalo se něco?" otázal se Dirk.
"Ne, já jen...nemůžu spát, bro..." zamumlal drobný blonďáček a sedl si k němu. Kupodivu se i přituli. Starší z bratrů na něj upřeně zíral.
"Dave, čeho sis sakra čuchnul?" Popravdě, byl Daveovým momentálním přístupem zcela vykolejený.
"Chtěl bych se tě na něco zeptat." dostal ze sebe menší opatrně s pohledem zoufale upřeným do jeho oranžových očí.
"Já...u nás na škole se říká, že jsi...no...gay...Je to pravda?"
Dirk se rozhodl, že mu nebude lhát. Alespoň jemu ne. I když ho poslední dobou zrovna nemusel,stále to byl jeho bratr. Tam hluboko uvnitř, možná ne tak hluboko ho měl rád. Proto se mu rozhodl, říct celou pravdu.
"Jo. Je to pravda, bro." odpověděl mu, jak nejlaskavěji uměl.
"A taky tě prý viděli s Englishem...to je taky pravda?" Zoufalý výraz se změnil v takový...dětsky zvídavý. Jako by ho to náhlé přiznání nepřekvapilo.
"S Jakem...ano...Jake je můj přítel. Ne kámoš. Přítel. Miluju ho. Rozumíš, Dave?"
Bráška krátce kývnul. Sklonil pohled ke svým kolenům. Jako by přemýšlel, co dalšího říct. V hlavě se mu rojilo tolik otázek. "Yeah..rozumím..."
"A vůbec. Odkud Jakea znáš?"
"Chodí na gympl, a občas jsem ho s partou vidíval...ale co je důležitější...jak to řekneš tátovi? A kdy?"
"Aha. A kdy to řeknu? Nevím. Chce to čas, bráško."
"Aha... Myslím, že už tomu rozumím." vrhnul na Dirka významný pohled. Pak dodal.
"Mám tě rád, brácho..." a zabořil mu obličej do hrudi.
"Já tebe taky. Hele...i když to nedávám moc najevo, myslím, že lepšího malého bráchu jsem si nemoh přát."
pousmál se a načechral mu jemné světlé vlásky. Přetáhl přes něj deku, aby mu nebyla zima. Rozhodl se, nechat ho spát u něj. Projednou.
Sakra, nějak jsem změknul.
Po necelých dvou hodinách už oba tvrdě spali, vyčerpaní uplynulým dnem.

Dalšího dne ráno se Dirk rozhodl Jakeovi zavolat do nemocnice. Potřeboval slyšet jeho sladký hlas.
Znepokojeně naslouchal prázdnému pípání v telefonu.
Zasraná hlasová schránka...alespoň napíšu zprávu.
Ahoj, lásko. Chtěl jsem se ti omluvit za to včera. Doufám, že se moc nezlobíš. Až to půjde, cinkni mi. Dirk~


"Kdy budu moct jít domů?" otázal se posmutněle opálený chlapec. Seděl na posteli ordinace, a odevzdaně se poddával péči doktora, který zkoumal jeho zubožená záda.
"Dejte tomu čas. Pořádně vás zřídili, Jakeu. Nesmíte to podcenit...a mimoto...moc se mi nelíbí to vaše břicho...raději vás vezmu na rentgen."
"Co? Je to vážné?" vyrazil ze sebe Jake.
"Možná to tak hrozné nebude. Ale raději to přezkoumáme, kdyby náhodou. Znáte to, jistota je jistota."
"Dobře...au...." zprudka sebou cukl, když doktor prsty jemně přitlačil na jeho žebra.
"Tak dvě žebra budou nalomená. rentgen to prokáže, ale téměř určitě s nimi něco bude..."
"Můžu prosím...zavolat Dirkovi?"
"Prosím? Až se vrátíte na pokoj, nic vám v tom nebrání. Každopádně, pokud dorazí, očekávám, že se to obejde bez konfliktů."
"Určitě." ujistil lékaře mladík a pomalu se odebral do nemocničního pokoje, aby kontaktoval Dirka. Vytočil číslo a napjatě čekal. Konečně se ozvalo zašumění na důkaz, že hovor byl přijat.
"Ahoj, Dirku...jo...Ne, nezlobím se. Jen se to trochu hůře vysvětlovalo. Přijdeš? Chtěl bych tě tu...jo? Děkuju...miluju tě...dneska ve tři...okay....Pá..."
Zavěsil a na tváři se mu rozlil šťastný úsměv. Na druhém konci města, u Dirka doma tomu bylo zrovna tak.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Luci Luci | E-mail | Web | 13. února 2014 v 17:07 | Reagovat

sladké ♥ líbí se mi, že Dirk se trochu zklidnil a že brášku u sebe na noc nechal... snad bude Jake ok :) ale tak, vypadá to že jo :D a to je hlavní... moc se těším na další díl

2 Nekra Nekra | 14. února 2014 v 21:34 | Reagovat

Líbí, těším se na další díl :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama