Únor 2014

"Ty a já" (01)

26. února 2014 v 16:21 | WritingDemon |  Dirk/Jake- Kapitolovka <3
Neděle se nám hezky přehoupla ve středu, 26. řijna, a já vám sem mohu hodit první kapitolu "Ty a já". Bude se nacházet v rubrice "Dirk/Jake- Kapitolovka <3", jelikož k ní přecejen patří. Můžete se těšit na rozjezd nové série, Dirkovo přežívání ve věznici, a samozřejmě Jakea, který se pokouší žít dále v domnění, že jeho milenec byl usmažen na křesle...
Užijte si čtení,
~WritingDemon~

"Hej ty...dobřes to těm fízlům venku natřel, to všechna čest!"
Blonďák sebou cuknul a pohlédl na druhou stranu vozu. Tam, na lavici seděl muž, o něco starší než on. Vysoký a vyhublý.
Dirkovi ale nedělalo zrovna dobře pomyšlení, že ho někdo viděl při slabé chvilce. Nakonec se ale rozhodl chovat civilizovaně.
Radši zjistím, kam že mě to vezou...
"Dík. Hele...kam má tahle kraksna namířeno?"
Muž se pousmál.
"No, nejdřív mě hoděj na šibeniště, a ty...ty asi půjdeš do vazby, pak před soud...ale...seš buzerant, že?"
"Upřednostňuju označení "gay". Ale jo. A vůbec, jak můžeš bejt tak klidnej, když víš, že tě popravěj?"
"Pohoda, hlavně když to trápení skončí." protáhl se naznámý a upřeně ho pozoroval.
Policejní vůz se dal konenčně do pohybu a mladšího z mužů přemohla zvědavost.
Musel se ptát dále.
"Za co tě zavřeli?"
Muž jen pokrčil rameny.
"To víš, když tě začnou děcka srát, začneš vraždit."
"Cože? Tys zabil svoji rodinu? Děláš si pr*el?"
Neznámý měl stále na tváři ohavný, lhostejný úsměv.
Je to psychopat... Pomyslel si Dirk. Raději už nic nezjišťoval. Ztrápeně vyhlédl ze zamřížovaného okna. Pod nosem ho svědila zaschlá krev, a on ji kvůli těm odporným poutům nemohl ani odstranit.
Po dlouhé chvíli vůz zastavil, vstoupilo několik policistů, kteří muže surově vyvedli ven. Předtím, než zatuchlý prostor opustil, poplácal blonďáka po rameni se slovy
"Zlom vas, mladej."
Pak Dirk pokračoval v cestě. Tentokrát sám. Ale byl za to rád...konečně se mohl na chvíli oddat vzpomínkám a pocitům, aniž by na něj někdo zíral.
Jak to jenom přežiju...
Mezitím se opálený mladík snažil podstrčit drobnému blonďáčkovi před sebou misku kukuřičných lupínků s mlékem. Chlapec však jen odvrátil hlavičku, a vyhlédl se slzavou clonou z okna.
"Dave, musíš něco sníst...já...já vím, že to není snadné, ale musíš nabrat sílu...je to těžké pro nás pro oba..."
"Chci Dirka..." zakňučel Dave, přičemž zabořil pláčem zarudlé tvářičky do dlaní.
"...Hele, vezmu si taky...dobře?" pokusil se o úsměv Jake. Popravdě mu bylo jasné, že přes ten obrovský knedlík v krku do sebe nenacpe více, než pár soust. Třináctiletý klučina ale jíst musel. Přecejen byl ještě dítě... mohl se velmi snadno uzavřít do sebe tak, že se už nikdy neusměje. Zničil by si tím život.
"O-okay..." zašeptal a nabral si lžíci, kterou si vložil do pláčem roztřepaných úst. Totéž udělal tmavovlasý a pohladil ho po ruce.
"Zase bude dobře..." konejšil ho. Sám si však svým tvrzením nebyl tak jistý. Prakticky o něm pochyboval. Bylo ale lepší utěšovat se tímto, než se smířit s tím, že je vše ztraceno.
Dlouze se na chlapce zadíval. Jeho vlasy byly ještě o něco světlejší, než Dirkovy. Připomínaly spíše barvu zralé pšenice. Oči na něm však byly to nejzvláštnější a nejkouzelnější. Nebyly sice tak podmanivé a svůdné, jako Dirkovy, ale jejich rudá barva zasluhovala obdiv.
Tohle bude hodně dlouhá cesta...Dirku...stýská se mi...ještě to není ani den...ale už teď mám pocit, že žalem zapomenu dýchat. Jak mám žít bez tebe?
Se vší námahou do sebe oba nasoukali zbytek lupínků.
"Jsem unavený..." odvrátil pohled Dave. Jake pro něj byl prakticky cizí člověk. Nikdy s ním nemluvil. Až dosud.
"No...dobře, jen...jak vidíš, mám jen jednu postel. Ale neboj, je dost velká pro oba..." pousmál se opálený omluvně. Bylo mu trapně, že bude "v posteli" s třináctiletým bráškou svého milence. Drobný chlapec na tom nebyl jinak. On si zase nedovedl představit, spát po boku dospělého gaye.
"J-jo...nemáš pedofilní sklony, že ne?" zažertoval suše. Ale tohle si odputit nemohl. Reakcí bylo překvapené heknutí.
"Jistě že ne! Co to máš v hlavě za obrázky?" zašťoural Jake. Bylo však dobře znát, že na žerty nemá vůbec chuť. Oči jej z pláče pálely, jako by ho do nich bodalo tisíc včel.
Po pár minutách už oba zalehli, každý na jednu stranu postele.
Tmavovlasý pocuchal Daveovi vlasy.
"Kdyby něco, neboj se říct...a zkus se prospat, Dave...pomůže ti to..."
"Pomůže to nám oboum."
"Správně..."
Světlovlasý muž se s trhnutím hlavy probudil.
To se ta kraksna už zastavila?
Zvědavě vyhlédl. Vypadalo to, že jsou na místě. Dveře vozu se otevřely, a v nich stáli sva muži zákona, po zuby ozbrojení. Dirk se však zastrašit nenechal. Opět jím začal cloumat vztek.
Kvůli nim musel opustit svou lásku! To nehodlal nechat bez povšimnutí.
Když jej chtěli uchopit za pouta, zprudka se otočil a udeřil jednoho z mužů kovem do břicha. Ten zaskučel, přičemž uskočil stranou.
Jenže to bylo poslední, na co se blonďák zmohl. Silná rána do hlavy ho přenesla do mrákot.
Klopýtavě se nechal zavést až do cely. Cesta vedla kolem ostatních, ostře střežených dveří, za jejichž zamřížovanými okénky na něj shlížel nespočet vězňů, kteří si mezi sebou cosi rozrušeně šeptali.
Když mu byla pouta odňata, skácel se na palandu. Měl pocit, že se každou chvíli pozvrací. Pro jistotu si přitáhl kýbl z rohu, který téměř okamžitě vykonal svůj úkol.
Ku*va, já si tady ještě vybliju plíce...to je jak ze špatný americký komedie.
Nějakou dobu se ještě skláněl nad kbelíkem, než uznal za bezpečné ho odložit.
Roztěkaně přejel očima po cele. Byl to malý "pokoj" se záchodem, palandou, malým stolkem a několika policemi.
Byl tu sám. Za to byl rád. Nestál o dalšího psychopata ve své blízkosti, to už by nemusell vzít tak s klidem. Vylezl si na postel, zády se opřel o zeď.
Jak moc si teď přál být s Jakem. Cítit jeho vůni. Přítomnost. Cokoli.
Kam jsem se to dobral...
Z myšlenek ho vyrušilo pronikavé zaskřípání otvíraných kovových dveří.
Dirk ještě více zavřel oči. Nechtěl nikoho vidět. Nikoho, kromě své lásky. Ozval se klidný, ale rozvážný mužský hlas.
"Pane?"
"Nechtě mě na pokoji...nepotřebuju další průser..." procedil světlovlasý mezi zuby. Neznámý se však odbýt nenechal.
"Jsem lékař, chci vám pomoci. To je má povinnost...a mimojiné...ti z policie, kteří vás sem odvlekli byli převeleni jinam..."
"Jak to myslíte jinam?"
"Jednoduše...jejich šéf nehodlá ve svých službách mít někoho, kdo soudí na základě rozdílných povah a třeba právě orientací. Je to chytrej chlap, musím říct."
Usmál se neznámý, a přistoupil blíže.
"Zase bude fajn, uvidíte. Váš proces zatím ještě ani nezačal. Každopádně, čeká vás cesta ke svobodě."
Řekl, když přiložil Dirkovi na čelo studený obklad.





Dirk x Jake (7)

23. února 2014 v 13:05 | WritingDemon |  Dirk/Jake- Kapitolovka <3

7. chapter Dirk/Jake kapitolovky, no...trošku se mi to vymklo z ruky při poslechu "30 minutes", který doporučuji během čtení pustit, když půjde do tuhého... dodá to atmosféru...^^
~WritingDemon~

























Když vstoupil do bytu, do nosu ho udeřil dobře známý pach alkoholu. Normálně mu nevadil, ale momentálně byl odporný. Snad proto, že zapříčinil to, že se jeho bráška venku klepe strachy. Jake tam s ním zůstal.
Blonďák procházel chodbou. Na podlaze si všímal rozmazaných stop krve.
Ku*va...
Znepokojeně, s mrazením v zádech pokračoval dále do kuchyně. Tam, na zemi ležel v kaluži krve otec. Kolem se válely střepy z rozbitého talíře.
"Tati!" vykřikl Dirk a rozběhl se k tělu. Zběžně se pokusil nahmatat puls, zachytit dech. Cokoliv, co by mu pomohlo zjistit, zda nezachytí alespoň nějaké známky života. Ale nebylo pochyb. Otec byl mrtvý.
"Ne...ne...prosím, ať je to sen. Noční můra. Za*raná noční můra!! Prosím!!" zavřískl do tísnivého ticha. Sice svého tátu neměl zrovna nejraději. Možná, že jen htěl, aby mu dal pokoj. Ale rozhodně si nikdy doopravdy nepřál jeho smrt. Pak vyšel ven, bledý jako stěna. S rukama taktéž zakrvácenýma. Opálený chlapec vzhlédl od Davea.
"Dirku...není snad..."
"Je. Volej policii."
"Proboha." Utrousil zděšeně Jake a vytáhl z kapsy telefon. Ruce se mu klepaly. Vytočil ono číslo, na které doufal, že nikdy volat nebude. Ohlásil, co se stalo, kde, a ostatní potřebné informace.
Po dlouhé chvíli se sjely snad všechny policejní jednotky v okolí, a daly okolí domu uzavřít. To se samozřejmě neobešlo bez výslechu.
Vyšetřovatel si Dirka měřil přísným, kritickým pohledem, jako by snad vrahem byl právě on.
"Kde jste byl, když k vraždě došlo?"
"U jezera! Tábořil jsem s přítelem, když mi bro zavolal, abych okamžitě přijel!" odsekl blonďák. Jeho naoranžovělé oči se setkaly s ironickým, avšak stále tvrdým výrazem policisty.
"Tak s přítelem? Lhář, vrah, a ještě teplý, že ano? A ještě se do toho snažíte namočit svého nezletilého bratra. Vás bych vážně chtěl za sourozence." procedil mezi zuby muž.
"Cože?!! Zopakujte to!!" vystřelil blonďák pěst kupředu a svalil ho na chodník. Byl vzteky bez sebe.
Co si to ten zku*vysyn dovoluje?!! Já ho donutím zavřít hubu!
Než však stačil cokoli udělat, jeho ruce uzavřela chladná pouta. Jeho tělo bičovaly tvrdé rány obušky.
"Co to děláte?! Napadl jste policejního agenta!"
"
Máte hledat vraha! Ne zatýkat svědka!!"
"Myslím, že vraha už máme. To bez okolků. A buzerant, k tomu." zašklebil se jeden ze vzdálenějších mužů v uniformách. Další se k němu přidal.
"A prej, že buzny jsou neškodný. Toho by měli poslat na křeslo, o jednoho takovýhohle teplouše míň!"

To už Jake nevydržel. Do očí mu vhrkly slzy.
"Jak můžete?! Máte být muži zákona!! Studuji, abych mohl být jedním z vás! A víte co? Už nechci!"
Jeho křik většinu policistů přivedl k nekontrolovatelnému smíchu.
"To tak! Buznu jako ty by stejně nevzali nikam! Leda tak do lochu, spratku!"
teď už opálený chlapec skutečně naříkal. Téměř jako o život. S každou další větou se sípavě nadechoval.
"Nechte Dirka jít! Nemá s tím vůbec nic společného! Přijeli jsme před dvěma hodinami autobusem! Věřte mi! Nikoho, než jeho na světě nemám! Ani Dave! Nesmíte!! Nesmíte mi ho vzít!!"
"Věřit teplýmu! Tak určitě!" porazil ho nejbližší muž na zem. U hlavy mu podržel pistoli.
"Vypadni, než si to rozmyslím, buzerante."
Milenec sebou vztekle cloumal. Na nic víc už se však nezmohl. Po silné ráně obuškem přes nos mu třeštila celá hlava. Pak už jen zklamaně pohlížel na svého drobnějšího milence, naříkajícího na zemi. Ten se s prosbou v očích otočil k muži za sebou.
"Můžete nás nechat...malou chvíli o samotě? Jen chvíli. Prosím...pokud ho už nikdy nemám spatřit, chci si jej zapamatovat. Zapamatovat si jeho tvář. Vůni. Prosím vás o to..."
Agent, očividně velící se zamyslel a po krátké odmlce odpověděl a nechal své muže nastoupit do auta.
"Třicet minut." S touto větou se k ostatním přidal.
Když byli alespoň trochu o samotě, pomalu se Jake blížil k Dirkovi. Ten se s jeho pomocí vyškrábal na nohy.
"Třicet minut...tak málo...posledních třicet minut, které máme...které kdy spolu prožijeme..." Oplálený mladík pohlédl do těch krásných oranžových očí přes hustou clonu slz. Silné paže světlovlasého milence jej obemkly kolem ramen. Obličej plně zabořil do trika mladšího. Tohle bylo poprvé po tolika letech, kdy skutečně plakal. Mohl prosit Boha o odpuštění. Mohl chtít vrátit čas. Nic z toho mu však nemohlo pomoci. Štěstí bylo nakloněno jiným. Bylo pro bohaté.
"Promiň mi to...nedokázal jsem vzdorovat vzteku...nedokázal jsem ti být dobrým partnerem...odpusť mi to..."
"Ne...byl jsi tím nejlepším, koho jsem si mohl přát...Pro tebe jsem žil, Dirku...Dirku...dokázal jsi toho tolik...Jsi můj život...neopouštěj mě..." lapal po dechu Jake. Pláčem už se téměř nemohl nadechnout. Starší na tom už nebyl jinak.
"Udělej pro mě jednu věc, Jakeu...jedinou..."
"Jakoukoli....udělám cokoli..."
"Postarej se mi o Davea...je jako můj odkaz...jako někdo, kdo tě podrží, když ti bude zle...když se ti bude...po mně stýskat...podívej se na něj. U-uvidíš, jak bude dospívat...časem mu vše předej...své zkušenosti...zážitky...ber ho s sebou kamkoliv půjdeš tak, jako já tebe...Dave je můj malý poklad...jen chci, aby věděl, že ho mám moc rád..."
"...Neboj se...ujmu...ujmu se....ujmu se Davea...vše ho naučím...ale hlavně se postarám, aby....aby nezapomněl, jak byl jeho bratr úžasný muž..."
To bylo to poslední, co byl opálený mladík schopen souvisle říct. Opět se propadl do hlubin pláče.
"Děkuju...miluju tě...moc...tě miluju...a vždycky budu...mysli na to..." zašeptal Dirk a více ho k sobě přivinul. Naposledy vdechoval tu úžasnou jemnou vůni tmavých vlasů. Naposledy zboku líbal jeho krk. Pokoušel se jej ukonejšit.
"Usměj se pro mě, prosím...naposledy se pro mě usměj...setři si slzy..."
Prsty mu jemně nadzvedl bradu. Svou tváří mu otřel slzy.
"No tak...já vím, jak mizerně se cítíš...já na tom nejsem jinak...a proto tě prosím, aby ses usmál...tak, jako ses smál ještě dnes ráno...když ses probudil..."
Jake se mu pokusil vyhovět...jeho úsměv působil trpce, nuceně...ale byl to on.
"To je můj kluk..."
Krátce se na sebe usmáli, když opět propadli palčivému pláči. Pláči z toho, že tohle byl jejich poslední společný smích. Za takových okolností...jen kvůli homofobním zm*dům...je vše ztraceno...
Zbytek svého času ztrávili ve vzájemném obětí, vnořeni ve vzpomínkách na společné chvíle.
Koupaliště. Diskotéka, kam spolu každý týden v sobotu zamířili. Jezero, kde prožili své poprvé...to vše...
Ticho mezi nimi přerušil výkřik jednoho t "mužů zákona".
"Třicet minut je pryč, buzeranti! Tak, od sebe!" odtrhli se od sebe násilněji, než bylo nutné.
"Sbohem, Jakeu..." zašeptal naposledy Dirk, a nechal se odvést do policejního vozu, odkud sledoval svého milence, jak bezradně sedí na trávníku pře domem. Všiml si také svého malého brášky, se kterým se nestihl rozloučit. Jak rád by to napravil.
Hodně jsi pro mě znamenal, Dave...možná si to neuvědomuješ...kéž bych ti stihl říct tu jedinou za*ranou větu "Mám tě moc rád"...Jsem hajzl...já vím...Bro...odpustíš mi někdy? Nezabil jsem tátu...nezabil jsem ho...snad to víš...snad je ti to jasné...
Můj život nebyl dlouhej. Ale byl díky vám dvoum šťastnej, jak to jenom šlo. Za to vám děkuju...tvořili jste můj svět...oba...nezapomenu na vás, dokud nezemřu.
Jake English....lásko...
Dave Strider...bro...
Sbohem...



Pokud jste dočetli, nejspíše máte různé pocity...já vám však mohu s radostí říci, že sice končí série "Dirk/Jake", ale bude následovat navazující kapitolovka "Ty a já", která bude pojednávat o tom, jak se mladý Jake pokouší poprat se strastmi života sám, bez Dirka. Zároveň ale má jedno obrovské bohatství. Milencova mladšího bratra Davea Stridera, který ztrátu bratra prožívá různě, jen ne s úsměvem. Přepadají ho noční můry, záchvaty zoufalství, a ostatní věci, k tomuto patřící. Jediný, kdo mu z toho může pomoci ven je Jake. Po čase se mezi nimi začne vyvíjet silné pouto, které se svou jedinečností nedá nahradit...
První díl "Ty a já" očekávejte už brzy...^^


Dirk x Jake (6)

23. února 2014 v 9:52 | WritingDemon |  Dirk/Jake- Kapitolovka <3
No...tákžé, jak bylo slíbeno, je tady další kapitola Dirk/Jake...začíná přituhovat....a nejen to...už je napsána i další, kterou vám přihodím ještě dnes, o něco později <33
Těším se na vaše dojmy,
~WritingDemon~

Příští ráno bylo tím nejpříjemnějším, které kdy oba milenci zažili. Nebyli probuzeni otravným řinčením budíku, natož teplými paprsky ranního slunce.
"Dobré ráno..." zašeptal Dirk a políbil drobnějšího milence vedle sebe. Očima zběžně přejel po jeho těle. Musel přece skontrolovat následky včerejší divoké noci. Musel se smát při pohledu na tmavé flíčky, umístěné na opáleném krku, hrudi i bříšku.
Roztomilý.
"Dirku...dobré." zamžoural Jake. Chvíli mu trvalo, než si vybavil, co že se vlastně stalo. Když si to uvědomil, prudce zrudnul. Vždyť byl úplně nahý! Celou noc!
"Vypadáš jako Šípková růženka po probuzení princem. A nejen probuzení." pronesl blonďák škádlivě.
"Ale no ták!" rozesmál se mladší. V Dirkově přítomnosti to jinak prostě nešlo. Nechal se znovu políbit, tentokrát se více zapojil. Když to jedinečné spojení rozbili, láskyplně zůstali ve vzájemném objetí.
"Co si dáme k snídani?"
Odpovědí na Jakeovu otázku bylo trpké zašklebení staršího.
"Snídat se nebude, dokud nenajdu nějaký oblečení. Na to vem jed, mazlíku." S těmito slovy se postavil na nohy, otevřel svůj batoh a začal prohrabávat jeho obsah.
Košile. K čemu ji tu mám?...Kalhoty! Dobrý. Ale nemám trenky. Do háje.
"Asi budu naostro!" zvolal přes rameno na tmavovlasého, který se taktéž oblékal. Vzápětí ho ale přepadl solidní záchvat smíchu při představě, jak si Dirk něco přivře do zipu šortek. Snažil se popadnout dech, aby milenec nepoznal, že tu cosi k smíchu opravdu je. Bohužel, tiché chechtání bylo pro blonďáka nepřehlédnutelné.
"Tak ty takhle! Víš, co si zaslouží zlobiví kluci? Přece potrestat..." zavrněl, když si kalhoty oblékl. Pomalu se k Jakeovi blížil. Naklonil se k němu, vzal jej do náruče a.......hodil jej do ledové vody jezera.
Mladší to samozřejmě nečekal. Nechybělo málo, aby začal polykat andělíčky. Naštěstí se z vody včas vyhrabal.
"Je to studený!" vykřikl, přičemž začal běhat kolečka po kamenitém břehu. Mokré oblečení se mu lepilo na tělo. Dirkovi, stojícímu opodál to poskytovalo moc hezký pohled. Tak hezký, že se za ním jednoduše musel vydat. Mladší začal nohama kmitat ještě rychleji, smál se přitom jako pominutý. Když ho starší dohnal a povalil na zem, propadl takovété naoko hrané panice.
"Nenenene!!!"
Dirk se chopil bezbranného těla pod sebou.
"Tvé naděje se vypařily, přichází tvá poslední hodinka! Modli se, hříšníku!"
Zahalekal, a prsty jej začal s ďábelským smíchem zlechtávat. Jake sotva popadal dech. Vzal by jed na to, že se každou chvíli s kolosálním zatížením hrudi zhroutí.
Bude první osoba na světě, která zemře smíchy! Z té představy se rozchechtal ještě více.
Kdyby kolem šel náhodný turista, bude si myslet, že tu někdo vraždí nevinnou oběť. I když to od pravdy nemělo daleko.
"P-pro-prosím!!!" po tvářích mu stékaly slzy. Už to nemohl vydržet. Když už byl jako rak, tak ho blonďák pustil.
"Moje lechtací oběť..." rozvalil se spokojeně na trávě. Jedno stéblo si vložil do úst a mírumilovně žvýkal.
Normální člověk by nikdy neřekl, že se dokáže tak rychle "hodit do pohody". Opálený mladík se k němu přisunul, stále si dával pozor, aby se znovu nestal cílem toho ostrého, ale neuvěřitelně rozjařujícího rýpání.
Z Dirka však ta "bojovnost" dávno vyprchala. Poklidně sledoval bílé mráčky, plující na jinak úplně vymetené obloze.
"Jsou tak krásný. Tak volný. Letí si, kam je vítr žene." povzdechl si zasněně.
"Možná jsou tak nespoutané, jak to jen jde. Ale k čemu jim to je, když nemohou prožívat lásku a ostatní pocity s ní spojené? Jsou jako těla bez duše,..." usmál se Jake. Miloval tyto společné chvíle se světlovlasým mužem. Byli sami, uvažovali, plánovali. Nikdo je nemohl rušit.
"....ale jestli to myslíš takhle, tak si představ mraky jako nás dva, a vítr jako osud. Nevíš, kam tě zavede. Prostě plyne." Pokračoval by v tiché rozmluvě, ale vyrušil ho Dirkův něžný pohled.
"Seš jako básník, Jakeu. Tak dokonalej. Snílek, ale zároveň se držíš na zemi. Jak to sakra děláš?"
"No...intuice?" usmál se rozpačitě mladší.
"Heh. Tak určitě. Už nejsi jenom básník, ale i věštec? Tak už se rozhodni."
"Intuice je v každém. I ty občas víš, co dělat, jen díky ní." rozhodl se otočit list.
"A...co tvůj bráška?"
"Dave? Co s ním?" nadzvedl světlovlasý obočí. Nikdy s Jakem o svém malém bratrovi více nemluvil.
"Já jen...byl někdy tábořit, nebo tak? Bylo by...možná pro něj fajn, aby si užil nějakou zábavu s tebou. Třeba i s námi dvěma." navrhl opatrně opálený.
"Cože? Když já nevím. Občas je jako koule na noze, znáš to." namítl Dirk.
"Jsi jeho vzor. Umožni mu, aby s tebou trávil čas. Můžeme společně opékat, naučím ho lézt po stromech, nafouknout člun. Cokoliv. Uvažuj o tom."
"Tak dobře. Ještě dneska mu zavolám." podvolil se starší nakonec. Co by pro svého miláčka neudělal.
Líně se po kolenou přešoupal k batohu, když se po okolí rozlehlo vyzvánění telefonu.
Podíval se na display.
"Jej, Dave! My o vlku, a vlk tu!" usmál se a hovor přijal.
"Nazdar, bro...co?...To snad nemyslíš vážně!..Proboha. Dobrý, dobrý, už jedu!"
Když zavěsil, nastalo hrobové ticho.
"Je to v hajzlu."
"Co...co se stalo?" zeptal se s obavami mladší. Dirk na něj upřel nejistý pohled.
"Něco hroznýho se stalo. Dave se probudil a...musím domů!"
"Pojedu s tebou. Budu tvoje opora." položil Jake blonďákovi ruku na rameno. Povzbudivě se na něj usmál. To ale nevěděl, o co vlastně kráčí.
"Chjo...tak dobře..."
O několik hodin později už oba mladí muži stáli před domem. Venku byl také Dave, který se jim rozběhl naproti. Tričko měl celé od krve. I část tváře, ruce, kalhoty...
"Bro!" obejmul Dirka kolem pasu a rozvzlykal se. Starší s ním zatřásl.
"Tak co se sakra stalo?!"
Prudký tón jeho hlasu však drobného blonďáčka ještě více vyděsil.
"Dirku, pomalu na něj. Je k smrti vystrašený..." zatahal opálený chlapec svého milence za lem nátělníku. Byl tím pohledem vykolejený. Dirk zmírnil.
"Tak?"
"Rá-ráno jsem se p-probu-probudil...šel...šel jsem n-na snídani a...a táta...TÁTA!!!" zavřískl Dave, a složil se na kolena, s obličejem zabořeným v dlaních. Jake to jen tak nenechal. Přetáhl si malého Stridera k objetí. Přitom pohlédl na staršího blonďáka. Ten upíral pohled na dveře.
"Půjdu dovnitř."



Nějaká nalezená videa Dirk/Jake :3

21. února 2014 v 19:18 | WritingDemon |  Dirk/Jake- Kapitolovka <3
Tak si surfuji na youtube a píšu další Dirk/Jake povídku...když tu narazím na pár hrozně hezkých videí, a obrázků s těmi miláčky...no nedejte to sem <3
Za nějaké trohu přisprostlejší se omlouvám, ale..musím...>////<
Budu ráda za vyjádření vašich názorů na nejhezčí obrázek, a tak...
~WritingDemon~

Tohle mě nějak...přinutilo skoro brečet...





















































































Ták jo...a další zase příště, mí drazí...u povídek, nebo v příspěvku, jako je tenhle~ <3

Ták...jo...jak vypadá WritingDemon ^^"

21. února 2014 v 17:14 | WritingDemon |  O mě
A-ahoj, zdraví WritingDemon. Tak jsem uvažovala o slibu, který jsem nedávno dávala....konečně jsem se odhodlala....ano....dám sem fotku =_=
Už jen proto, že byste měli vědět, kdo že je ten úchylák, co sem dodává povídky, a spol...^^"
Ještě předtím, než se na ni podíváte vám sem dám nějaká upozornění:

  • Neručím za případné zdravotní újmy po shlédnutí snímku, je to na vlastní nebezpečí :B *JakeSmile*

  • Lidi říkají, že jsem vzhledově "mužatka" a občas nevědí, na čem jsou...XD
  • Áno, už mi bude 15 <3
  • V komentářích se můžete vyjádřit...jak vypadám, naproti vašemu očekávání...vím, že divně, ale...XD

Tak...tady...to....je....nelekejte se, prosím...^^"""



~WritingDemon~

Dirk x Jake (5)

20. února 2014 v 13:52 | WritingDemon |  Dirk/Jake- Kapitolovka <3

Máme tady čtvrtek, 20. února. WritingDemon se přes noc činila, jelikož byla trýzněna onou noční inspirativní vlnou. Ale má to jedno velké plus. Je tu další kapitola Dirk/Jake povídky!...A....perverznější, než dříve :3
~WritingDemon~


Po dlouhých třeh dnech čekání nastal onen dlouho očekávaný návrat domů.
Opálený chlapec se zvedl na nohy a popošel k oknu. Každou chvíli měl dorazit Dirk. Jeho láska. Jeho život.
Otočil se zpět k posteli, Aby si zabalil poslední věci, včetně hromady jídla, které zbyly z Dirkova nákupu, který měl sloužit k jedinému účelu.
Přežrat mě k smrti Usmál se Jake pobaveně, když se mu v mysli zjevil obraz blonďáka, tahajícího z igelitové tašky balíčky sušenek, i sáčky plné koláčků a pečiva. Nechyběl ani sýr, který byl momentálně, v...jak to jen říct...nepoživatelném stavu.
Promiň, ale tohle mi trochu nevyšlo.
Omluvil se v duchu a raději sýr velmi rychle vyhodil do koše. Kdyby to Dirk viděl, vyskočí z kůže. Nesnášel plýtvání jídlem.
Tmavovlasý se posadil na židli, a rozhlížel se po pokoji. Jeho pohled se zastavil na ovladači od televize. Neopomněl z něj vyndat baterie. Už mohl "v klidu umřít".
Vzápětí se otevřely dveře nemocničního pokoje. V nich stál on. Světlovlasý milenec k němu popošel, aby ho obejmul.
"Jak se ti daří, zlato?" zašeptal těsně u jeho ucha, když se mu otřel o tvář tou svou. Strniště legračně škrábalo.
"Lepší to být nemůže." odpověděl spokojeně Jake, a přitulil se k němu. Teplo Dirkovy náruče bylo nenahraditelné. Ani jeho vůně se nedala s ničím zaměnit. Poznal by ji i poslepu.
"Tak půjdeme?" usmál se zářivě blonďák. Opálený se na něj vyjeveně podíval.
"A kam?"
"Musíme přece oslavit tvůj návrat ze špitálu, ne? Někam si zajedem. Vyhlídl jsem nám moc hezký místo. Je až kus za městem. Můžeme tam být sami. Tábořit, koupat se v jezeře. Copak jen budeš chtít."

"Páni...tak dobře...děkuji ti, Dirku."
"Co bych pro tebe neudělal. Pojďme."
O chvíli později oba mladí muži čekali na autobus na nedaleké zastávce. Všude se hemžily skupinky turistů. To ale pro Dirka nebylo žádnou zábranou. Jsou přece milenci, jako každí jiní.
Nehledě na kolemjdoucí obemknul ruce kolem mladšího pasu.
Ten po chvíli trošku nadzvedl hlavu, aby jej blonďák mohl políbit. To samozřejmě také udělal. Snad na nic se netěšil tak moc.
Snad jen na jednu věc.
Se vší něžností se vpil do jeho jemných rtů. Byl opatrný, aby nepošramotil drobné stehy. Po malé chvíli se vytasil i s jazykem, který si dobýval cestu do úst druhého. Dlaněmi ho hladil po pevném zadku.
Jake se nejspíše červenal až za ušima. Ještě si za ty dva roky nezvykl na tohle "vykusování se" na veřejnosti. Nebylo mu to nijak nepříjemné. Spíše ho jen znervózňovaly pohledy lidí kolem. Svým jazýčkem vyšel vstříc tomu milencovu. Pažemi ho objal okolo krku. Ruce zabořil do těch jemných světlých vlasů. Trošku naklonil hlavu, aby se přizpůsobil Dirkovu tempu líbání, které se zintenzivňovalo.
"Buzíci, nemůžete si to nechat na doma?! Jste tu nechutný!" okřikl je muž, stojící opodál. Někteří z davu se k němu přidali.
"Běžte se léčit, nikdo tu není na špinavý buzny zvědavej!"
"Někdo by to tu měl vyčistit, to přece není možný!"
"Nestydíte se vycházet ven?! Já bych se styděla, až hrůza! To za mého mládí byste skončili v plynu!" křikla pohoršeně postarší žena, mžourající na plánek městečka.
Starší se od Jakea s nelibostí odtáhl a posunul ho za sebe. Ochranitelsky rozpřáhl ruce.
"Ale tohle není "za vašeho mládí"! Jsme rádi, že žijem tam, kde žijem! A jestli se nestydím?! Ne! Nemám důvod, stydět se, ani cokoliv skrejvat!"
Tmavovlasý nemohl dělat více, než mu dát za pravdu.
Lidé prostě nemohli vidět dva muže, kteří jsou v jiném vztahu, než kamarádském.
Ale proč? Toho, že mladé páry téměř souloží na lavičkách si nikdo pomalu ani nevšímal. Natož oni, aby se báli zalézt do rohu a tam si vyměnit pár důvěrností.
Žena od letáku na ně vrhla znechucený pohled. Především na Dirka.
"Takovej hezkej kluk bys byl! Najdi si radši pořádný děvče, netahej se tu s chlapem, a nedělej národu ostudu!"
"Mě je to fuk! Slyšíte?! Je mi to u pr*ele! Všichni mi jste ukradený! On je jedinej člověk na tomhle zas*aným světě, kterej tvoří celý můj život! Kvůli bandě homofóbníh zm*dů, jako vy se nebudu omezovat! Ani já, ani Jake!" vykřičel to na celou zastávku a ještě dál. Byl by ještě pokračoval, kdyby se na obzoru neobjevil jejich autobus.
"Pojďme. Nebudem tu dál ztrácet čas." zatáhl do za ruku do autobusu. Opálený chlapec se tomu nevzpíral. Byl rád, že z dusné atmosféry zastávky vypadli.
Usadili se, a dali se do řeči.
"Doufám, že máš plavky." ušlíbl se Dirk s pohledem upřeným na jeho tvář, která rázem zkameněla.
"N-ne. Asi...se budu...koupat...v...trenkách." procedil mezi zuby Jake.
"Já taky. Nebo je tu ještě jedna možnost, a to-"
"Nahý se v jezeře koupat nebudu."
"Tak ne."
Nastala chvíle ticha, a pak veselý smích obou milenců. Starší si opřel hlavu o tmavovlasého rameno. Koutkem oka spatřil knihu, vykukující z jeho batohu.
"Hele...jak tě může čtení bavit? Nikdy jsem to nepobral."
Jake se na něj usmál.
"Takhle...když čteš správný příběh, pohltí tě do děje. Staneš se jakýmsi jeho spoluůčastníkem. Sleduješ počínání hrdinů, jejich spád. Jsi jako pozorovatel, špion. Víš, jak to myslím, ne?" zasněný pohled upřel z okna, kde se městské prostředí pomalu ale jistě měnilo v přírodu.
"Jo, chápu. Ale stejně. Radši bych šel pařit, než sedět u knihy." pokrčil rameny Dirk. Na rtech měl stále udivený, ale přestospokojený úsměv.
Když dojeli na odlehlou zastávku, naznačil mladšímu, že je čas vystoupit. To také udělali. Byli jedinými pasažéry autobusu, kteří měli namířeno právě zde.
"Heh. Teď už to bude jen chvíle chůze a budem tam. Stojí to za to, věř mi." obejmul Jakea kolem ramen blonďák, čímž ho k sobě více přimknul. Opálený chlapec mile kývnul. V očích, upřených na Dirka se zračilo tolik emocí. Respekt, láska, starost i obavy. To vše mu byl schopen sdělit v jediném pohledu.
"Dirku?"
"Um?"
"...můžeš mi slíbit, že mě nikdy neopustíš?" optal se opatrným tónem mladší. Dostalo se mu nezvykle prudké odpovědi.
"Jak to myslíš? Jistě, že ne. Jsi můj život! Moje všechno!"
"Já...já vím. Ty pro mě taky...jen..."
Dirk se prudce vyhnul větvi před ním a tázavě naklonil hlavu. Čekal na zbytek věty, zatím, co Jake hledal vhodná slova. Nakonec je našel. V mnohem jednodušší formě, než zamýšlel, ale našel je.
"Bojím se." vzhlédl k blonďákovi vedle sebe.
"Čeho? Nemusíš mít strach z nikoho, když jsi se mnou. To je ti přece jasný."
"Bojím se, že tě ty scény na večejnosti přivedou do vězení. Kymácíš se na hranicích zákona, Dirku..."
"Neboj...víš co? Pokud si budu chtít někoho podat, vyřídím si to s ním někde, kde nebudou lidi. A teď poď, ty můj starostlivče." ušklíbl se Dirk a plácl ho po zadku. Jake už nic nenamítal.
Radši. Nebo mě tu vtáhne do křáku.
Po delší procházce lesní pěšinou se před nimi rozprostřel kamenitý břeh, na jehož konci se leskla čirá vodní hladina. Celou tu scenérii prosvětlovalo teplé letní slunce.
"To je tak krásný..." užasl tmavovlasý. Překrásné třpytivé jezero ho nenechalo chladným.
Milenec mu stáhl ze zad batoh, který posléze shodil ho na zem. Pak Jakea obemknul silnými pažemi. Po dlouhé době zabořil nos do jemných, téměř černých vlasů a vdechoval tu jemnou vůni.
"Ne tak moc, jako ty."
Bylo téměř k neuvěření, jak se jinak silný, téměř hrubý Dirk Strider mění v něžného a pozorného partnera. Lepšího si nezkušený mladý muž jako Jake přát nemohl.
Více se na něj natiskl. Tak, že slyšel zrychlený tep jeho srdce. Vzhlédl, když jeho milenec promluvil.
"Poslouchej...co kdybychom udělali v našem vztahu další krok?"
"Jak to myslíš, další krok?" zamumlal Jake zmateně, s tváří zabořenou ve staršího hrudi.
Pak pochopil a jeho tváře nabyly odstín rumněnce. S Dirkem samozřejmě prožil několik svých "poprvé". První skutečné rande. První líbání. První okamžiky, kdy se jej blonďák skutečně dotýkal, nejen rukama, s ním trošku otřásly. Ale byly tak příjemné. Pro opáleného chlapce neexistovalo v daný moment nic, co by ho vzrušovalo více, než ony doteky.
Nikdy však ještě neprožil tu opravdovou noc. Jen noc, oni dva, romantika, jejich nahá těla, která se navzájem zahřívají...však víte.
"Já...já nevím..."
"Neboj. Já ti nic neukousnu, o tom ses moh přesvědčit sám." zavrněl Dirk, když ho škádlivě kousl do ouška. Tím vyvolal rozechvělý sten z mladšího úst. Něžně ho přitiskl ke stromu a začal jej vášnivě líbat na rty. Stehnem se vklínil mezi jeho nohy, a otřel se o bouličku, dělající se v jeho kalhotech.
"Ah...Di-Dirku. Co to..." zalapal Jake tiše po dechu. Třásl se po celém těle. Nejen vzrušením, ale i strachem.
"Už se stmívá..." usmál se něžně blonďák, a pomalu mu přetáhl tričko přes hlavu. Stejně tak si svlékl svůj nátělník.
"Pojďme do vody..." uchopil jej za zápěstí, přičemž se ho pokoušel vtáhnout do jezera, což se mu nakonec podařilo.
Opálený mladík s ním spolupracoval. I když rozklepaně, ale spolupracoval. Nechal Dirka, aby se natiskl na jeho tělo. Hrudí se natiskl na tu jeho. Rukama se rozběhl po jeho těle.
Je krásnej.
Rty se přemístil na jeho krk, kde začal jemnou kůži sát. Když vytvořil zarudlý flíček, posunul se níže. Chvíli si hrál na jeho klíčních kostech, pak na hrudi. Následovaly bradavky. Různě si s nimi rty i jazykem hrál. Cumlal, olizoval, sál je mezi rty. Prsty mu laskal rozkrok přes látku kalhot.
Jake mu vnořil ruce do vlasů a zcela se poddával jeho péči. Zadrhl se, když ucítil, jak mu blonďák povoluje opasek kalhot, zatímco ho líbá na břiše. Byl přímo fascinován tím dokonalým, plochým bříškem, i jemně se rýsujícími třísly. S těmihle něžnostmi Dirk pokračoval, dokud mu nestáhl i trenky. To samozřejmě poprvé nebylo. Koneckonců, ve vztahu spolu byli už dva roky. Za tu dobu dost zažili. Ale Dirk už chtěl více, než jen mazlení.
Také si svlékl kalhoty i s boxerkami. Oba dva kusy oblečení nechal volně plout po hladině jezera.

"Jakeu. Nebude ti moc vadit, když to...udělám?" zeptal se ho něžným tónem. Nechtěl milence nějak vylekat a spěchat na něj.
"N-ne..."
"Budu tak něžný, jak to půjde. Slibuju." ujistil mladšího mírným tónem.
Ten letmo kývl a pokusil se zakrýt rozpaky.
Blonďák tedy pokračoval. S rukama pod vodou jej hladil a laskal po podbřišku, stehnech,...ale místu, které tuto péči potřebovalo nejvíce se záměrně vyhýbal. Samozřejmě ho po celou dobu líbal a zahrnoval něžnými slovy. Jakea to přivádělo k šílenství.
Nakonec, když už to Dirka přestalo bavit, pomalu vytáhl milence na mělčinu, kde ho jemně povalil na písečné dno. Dával si záležet na tom, aby jeho tělo přiliš neutiskoval.
Trošku jej nadzvedl, aby to pro oba bylo co nejpohodlnější a začal do něj pomalu pronikat.
Jake se prohnul v zádech a hlasitě zasténal. Neobvyklý tlak ho přinutil zaklonit hlavu. Z očí mu vytryskly slzy.
"Dirku!..To...to bolí...!" zalykal se. Téměř ho to spalovalo zevnitř.
Starší mu dal chvíli, aby si zvyknul. Sám zažíval ten nejůžasnější pocit za posledních několik let.
Přecejen, dva a půl roku s nikým nespat. Překonal se, ale vyplatilo se mu to.
"Neboj se. Přejde to...hlavně se zkus uvolnit...užívej si ten pocit..."
S těmito slovy si opět přivlastnil jeho rty. Když ucítil, že je Jake podvolnější, zkusil se v něm několikrát pohnout. Z mladšího úst vyšly slastné steny. Obemknul nohy kolem blonďákova útlého pasu. Stejně tak paže kolem ramen.
Dirk s ještě vášnivějšími steny zrychlil tempo přírazů. Několikrát se otřel o citlivé místečko v milencově nitru. Chlapci pod ním mnoho nechybělo k tomu, aby vyvrcholil. Potřísnil své, i Dirkovo bříško. Netrvalo dlouho, a sladké tečky nakonec se dočkal i světlovlasý.
Na tělech obou mladých mužů se perlil pot.
Jake ztěžka popadal dech. Chvěl se. Nejen tou vlnou slasti, která jeho tělo před chvílí polila, ale i zimou. Skutečně, se západem slunce přicházelo i chladno.
Když se oba trošku vzpamatovali, byl to Dirk, kdo si něco s hrůzou uvědomil.
"Nemám kalhoty a trenky." pronesl hlasem věštce, s pohledem upřeným na vycházející hvězdy.
"Heh? Jak nemáš?"
"Nechal jsem je někde ve vodě..."
Opálený chlapec se potichu zasmál.
"No nic..." mávl blonďák rukou. Holt se bude muset smířit s tím, že někdo z turistů na druhém konci jezera najde slavné boxerky a kalhoty Dirka Stridera.

Do večerního ticha zazněl jen unavený, ale šťastný hlas Jakea.
"Upřímnou soustrast..."


DirkJake- Kde beru inspiraci?

19. února 2014 v 19:27 | WritingDemon |  Dirk/Jake- Kapitolovka <3
Pár lidí se mě už ptalo, kde beru inspiraci pro psaní "BoyLove" kapitolovky "DirkJake". Tak jsem se rozhodla, že to vypíšu zde na blogu...nejspíše v bodech, ke kterým se ještě njak vyjádřím ^^
  • Hudba a videa
    Ano, já vím. Hodně povídkářů si myslí, že hudba už je neinspiruje a je mainstream. Já si to ale nemyslím.
    Hudba je super inspirací, a pokud najdete správné tituly, máte prakticky vyhráno.
    Konkrétně pro "DirkJake" kapitolovku používám několik takových písní i s inspirujícími obrázky...tak vám je sem dám...možná tu atmosféru dané hudby v povídce najdete, možná ne ;)





  • Noc, sprcha, cesta do školy
    No...tohle je taky vcelku běžný způsob, jak přijít na dobrý nápad. Ty nejlepší dialogy a scény mě vždy napadají při cestě do "ústavu", když mám jít spát (což pak samozřejmě nejde ;D), nebo při horké sprše.
    Nejvíce u mně převládá asi ten čas spánku. Jsem samozřejmě ráda, když mě nápad přepadne, ale horší je, že druhý den jsem unavená a jít do školy je ta poslední věc, co by se mi chtěla dělat :P

  • Obrázky
    Obrázky daných postav, nebo jejich kreslení v různých situacích také pomáhá. Já napřiklad při psaní mám "rozklikaných" nespočet obrázků na Tumblru, Deviantartu, a googlu. Mnohdy se jen modlím, aby jejich obsah nespatřila máma, dost blbě by se mi to vysvětlovalo :D







  • Při nudné, stereotypní činnosti
    Tak nevím, jestli je to jen má výsada, nebo se to stává i vám, ale časté nápady a inspirace mě přepadají, když dělám něco, co mně absolutně nebaví. Povětšinou jde o hodiny matematiky (A pak, proč ji WritingDemon nechápe, že jo~ ;D), fyziky, nebo češtiny (protože se nudím :P). Občas také ve výtvarné výchově, kde ve své hlavě probírám více témat za tu hodinu...
    V každém případě můžu být nanejvýš vděčná, že učitelé nevidí myšlenky a představy svých žáků. Ona by se paní učitelka divila, co všechno se zrodí v "mozku" téměř patnáctileté dívky :D
    On je tenhle způsob fajn, ale má své mouchy a rizika.
    První z nich asi je, že při něm nevnímám své okolí. Ať už jde o učitelku, nebo mámu, která na mě mluví při úklidu.
    Co si budeme namlouvat, to "denní snění" občas leze na nervy, i na mozek...:D


    Tak....představila jsem vám zdroje mé hlavní inspirace pro psaní "BoyLove" povídky. Představila jsem vám hudbu, obrázky, a pár dalších věcí. Dýchla na vás z hudby atmosféra "DirkJake" kapitolovky? Jaké máte pocity?
    S tím, jak čerpáte inspiraci vy se můžete pochlubit v komentářích :33
    ~WritingDemon~

Dirk x Jake (4)

18. února 2014 v 18:27 | WritingDemon |  Dirk/Jake- Kapitolovka <3

Uběhlo nám zase pár dní a nachcípaná WritingDemon s vervou a zápalem sepsala další kapitolu Dirk/Jake povídky! ^^
Tentokrát se můžete těšit na něžnosti v nemocnici, shánění bytu a gumový medvídky <3
Zároveň bych ocenila, kdybyste v komentářích zahlasovali o "erotickém" obsahu příští kapitoly. Jsem schopná se mezi Dirkem a Jakem rozepsat, ale také to napsat bez...toho, aby to bylo nějakým způsobem 18+, a nebo nezmiňovat určitá slova...nevím, co s tím, takže vám budu vděčná, pokud poradíte :D
P.S. V komentářích můžete také navrhnout jedno místo, kam by se ti dva mohli vypravit "na rande". Já si pak už něco z vaší nabídky vyberu...díky za pozornost, užijte si kapitolu...<3
Vaše ~WritingDemon~


"Nazdar, Jakeu!" zvolal radostně Dirk a rozběhl se k opálenému chlapci v nemocničním pokoji.
Ten seděl na své posteli, v bílém pyžamu a pantoflích. Ač byl malinko legrační, byl hlavně nepřekonatelně roztomilý.
"Dirku..."
Pár malých stehů na spodním rtu mu přece nemohlo zabránit v tom, aby se usmíval. Ne, když se už dobrých pár vteřin ocital v obětí staršího. Také ho obemknul rozbolavělými pažemi.
"Stýskalo se mi. Tak moc. Už jsem myslel, že nepřijdeš, dokud jsi neposlal tu zprávu."
Samou radostí téměř nekontrolovatelně mumlal.
"No jo...taky jsem myslel, že těm společným okamžikům je konec...ale nebyl, a my můžem být rádi!" políbil ho opatrně na rty. Už nevypadaly tak zbídačeně.
Co bych bez něj dělal...
"Kdy se vrátíš domů?" optal se světlovlasý muž, když si jej posadil na klín. Opatrně, jako by se bál, že jeho stále dobité tělo rozbije. Co by pak objímal a opečovával?
"Prý jsem už celkem v pořádku...nechají si mě tady do čtvrtka, a pokud se nic nezvrtne, můžu to tu opustit. Doufám, že už nadobro." usmál se Jake s nadějí v očích. V těch krásných zelených očích.
"Jo. Já taky."
Chvíli jen tak klábosili, dokud Dirk mladšího chlapce nepřevrátil pod sebe. Se vší něžností, samozřejmě. Jake se malinko zachvěl.
"D-Dirku...tady ne...kdykoli může někdo přijít, a-" byl umlčen polibkem. Tentokrát hlubším, a mnohem procítěnějším. Hýřil láskou a všemi ostatními emocemi, které k němu blonďák cítil. Byly tak čisté a nefalšované, jak jen mohly být.
Vjel mu prsty do vlasů, které různě čechral a hrál si s nimi. Tak, jako si starší hrál s jeho jazykem...
Miloval tyto chvíle, které měli sami pro sebe. Byly nenahraditelné. A nádhernější, než cokoli jiného.
Trošku sebou cukl, když ucítil horké prsty, které mu šmátraly pod tričkem, a posunovaly se stále níže.
Když Dirk rty, i šikovným jazykem doputoval k jeho zátylku, zpozoroval mladší na svém těle jisté změny.
"...To n-není dob-dobrý nápad...f-fakt ne...Dirku...." vysoukal ze sebe. Ne, že by mu snad byly doteky nepříjemné, ale přecejnom byli v nemocnici.
"Ale no ták. Nebuď takovej morous, ty můj mazlíku..." zavrněl přítel a přitulil ho k sobě více, přičemž pravou rukou vklouznul pod lem jeho kalhot, až pod trenky.
Tmavovlasému chlapci unikl z úst nepatrný sten. Stále se snažil vysmeknout, ale spíše, aby se neřeklo. Péče se mu totiž skutečně zamlouvala.
Dirk se po chvíli mazlení "slitoval", a ruku z trenek vytáhl.
"Heh...nemysli si, že mi unikneš na dlouho." pronesl chlapci před sebou do ouška, když mu jemně skousl lalůček.
"J-já vím..." zakňoural Jake a opatrně se přesunul zpět na postel. Na tváři měl nérvózní, ale sladký výraz.
Dirk zauvažoval.
Sakra...to snad není možný... Děsně mě rozpaluje! Jak to mám jako vydržet, než se vrátí domů? Zas u porna? Tohle budou nejdelší tři dny v mým životě.
Musel přijít na jiné myšlenky. Ukázal na nákupní tašku, kterou si přinesl s sebou.
"Něco jsem ti přivezl. Aby sis to tu zpříjemnil..." začal věci vytahovat a podával je překvapenému chlapci. Nechyběla troška vína, ani kniha. Ale především velká spousta jídla,
"Abys mi tu při tý bídný stravě nezemřel hlady". Jako vtip fajn, tohle množství potravin by Jakeovi vystačila na celý týden. Kdekdo by si pomyslel, že jede kempovat, nebo vyráží na nějakou dlouhodobou akci. Ale rozhodně ne, že mu zbývají tři dny pobytu v nemocničním zařízení.
Když se rozloučili, ulehl Jake zpět do postele. Znavený tou dlouho návštěvou, ale šťastný. A to bylo hlavní. S příjemnými myšlenkami na svého partnera téměř okamžitě usnul s úsměvem na rtech.

To Dirk měl ještě několik věcí na práci.
Zaprvé ze sebe potřeboval "vyždímat" to vzrušení, které ho už nějakou chvíli trýznilo. To si vyřídil, zamčený ve svém pokoji.
Okay. Teď se konečně můžu soustředit na něco jinýho.
Zadruhé, čekala ho prohlídka jednoho z bytů, které si s Jakem vyhlédli. Rozdodl se, že musí vypadat dobře, aby z majitele vymámil co nejlepší cenu. Byl také odhodlaný, chovat se nanejvýš slušně. Ne, že by mu tato předsevzetí vydržela nějak dlouho. Ale kdo ví. Možná se to tentokrát vyplatí.
Vydal se tedy na onu adresu.
Panelový dům se nacházel na sídlišti, na samotném okraji města. Byt jako takový byl vcelku malý. Ale hlavně už brzy jejich. Nebyly tam třeba už žádné akutní opravy, ani nic podobného.
Už zbývala jen jedna věc.
"Kolik?"
"Za 30 000 dolarů bude váš."
Tolik...
"Můžete mi ten byt...podržet, nebo tak něco?" optal se blonďák s obavami.
Majitel bytu se dlouze zamyslel.
"Ale pod podmínkou, že si byt koupíte. Nebudu ho rezervovat někomu, kdo se na to pak vykašle. Rozumíte?" měl podezíravý, ostrý pohled. Dirk neměl tyhle výrazy rád. Ne u ostatních. Připadal si podivně bezmocný. A to on nesnesl.
"Jo, rozumím! Stačí říct normálně!" odsekl muži.
"Uklidněte se, pane. Ano, zarezervuji vám ten byt."
"Díky. Dám vám vědět." kývnul světlovlasý a vyrazil domů.
Cestou potkal, krom několika nenávistně pohlížejících lidí i Davea. Vyjímečně bez kamarádů. Většinou jimi byl obklopený.
"Nazdar, Dave." pozdravil ho a škádlivě mu rozcuchal vlásky, do ruky mu vtiskl balíček bonbonů. Ne, že by mu nějak často kupoval sladkosti, ale dnes měl vyjímečně dobrou náladu. Tak proč toho nevyužít.
"Bro...přiznej se. Cos do těch cukrovinek strčil?" pronesl mladší z bratrů, podezíravě zírající na bonbony, jako by očekával, že z nich něco vražedně nebezpečného vyskočí.
"To musím laskominy otrávit, abych ti udělal radost? Tos mi měl říct dřív, dal bych si záležet."
Dave pozvedl oči v sloup. Ten bratrův sarkasmus už ho nebavil.
"Ne, to je v pohodě. Jenom...jestli jsi tam dal projímadlo, prásknu tě u táty." zašklebil se. Dirk však věděl, že by to drobný chlapec nikdy neudělal.
"To by mě ani nenapadlo, brášínku..." pronesl starší z nich přeslazeným hlasem a obejmul ho.
"B-bro. To znělo teple. Teda...tepleji...narozdíl od způsobu, jakým mluvíš...obvykle..."
odtáhl se Dave, zatím, co lomcoval se sáčkem.
"Teď ses mě dotknul...asi zemřu..." povzdechl si s předstíraným utrpením Dirk a zakymácel se. Opřel se o pouliční lampu a jen tak si brášku prohlížel. On jeho také.
"Hele? Ty máš nový tetování?" nadzvedl si své sluneční brýle.
"Jo."
"Popravdě...je děsný."
"Nezáviď. Přiznej si to, toužíš mít taky takové!" vyplázl starší jazyk. Kdysi na něm měl pearcing, ale kvůli bolestivosti ho sundal.
"Tak určitě." zasmál se Dave a s chutí se pustil do želatinových bonbonů. Snažil se být cool, ale gumovým medvídkům prostě nemohl odolat, ať to stojí, co to stojí.




Dirk x Jake (03)

13. února 2014 v 17:00 | WritingDemon |  Dirk/Jake- Kapitolovka <3
Tak, máme čtvrtek, 13. února a WritingDemon pro vás má další kapitolu DirkJake povídky...tentokrát se můžete těšit na větší roli Davea, scénu v nemocnici a nejistá tvář doktora~ Happy reading přeju vám všem, opět budu vděčná za názory a tak~ ^^
~WritingDemon~


Bez dalšího rozmýšlení stisknul kliku a vešel do nemocničního pokoje.
Nemusel se rozhlížet dlouho.
"Jakeu...?" vysoukal ze sebe a nasucho polkl, při pohledu na chlapce, ležícího na nenocniční posteli.
Ten se mírně pousmál. Více to kvůli bolestivosti nateklých rtů ani nešlo.
"Dirku..."
Světlovlasý se přiřítil k němu a nenápadně si ho prohlížel. Na jeho napůl odhaleném těle bylo tolik podlitin. Jeho břicho byla prakticky jedna obrovská zarudlá rána.
Opatrně ho obejmul kolem ramen.
"Kdo ti to proboha-"
"To je jedno. Hlavní je, že jsme spolu."
"To není jedno, Jakeu! Vzpamatuj se, sakra! Kdo to udělal, udělá to znova!" Prudce s chlapcem zatřásl.
"Nekřič..." zamumlal Jake a se zaskučením se odtáhl. Neměl rád, když se Dirk vztekal. Ničemu to nepomohlo.
"Jak to myslíš, nekřič?! Mohli tě zabít! Chápeš?! Mohls teď ležet někde v příkopu!" nenechal se blonďák ukonejšit. Spíše ještě víc zvýšil hlas.
Opálený mladík se rozklepal. S příchodem milovaného přítele si spojoval mnohem příjemnější záležitosti, než hádku.
Do Dirkova proslovu se vložil příchozí lékař.
"Pane, nechte toho. Jestli jste po něm přišel křičet, opusťte pokoj. Potřebuje klid, aby se uzdravil. A to, že po něm budete řvát, tomu rozhodně nepomůže." Tón jeho hlasu nepřipouštěl žádné diskuze.
Světlovlasý muž se zamračil. Několikrát sebou cukl, jako by dostal ránu od elektrické zástrčky.
"Uzdrav se." Procedil mezi zuby, pak se otočil na patách a zamířil pryč. Neměl chuť vracet se na brigádu. Stejně už do konce zbývaly jen dvě hodiny. Dal se tedy na cestu domů.
Už si zvykl na pocit, že tam na něj nikdo nečeká. Každý den byl stejný.
Po půl hodině seděl na posteli ve svém pokoji, s hlavou ponořenou v dlaních. Přemýšlel o sobě....o Jakeovi...o tyranech, kteří ho trýznili.
Opáleného mladíka miloval nade vše, to bez pochyby. Ale byla jedna věc, kterou na něm jednoduše nemohl vystát. Ať se snažil sebevíc, nesnesl jeho mírnou povahu. Nedokázal pochopit, jak Jake může být stále tak klidný, jak byl, a přitom "neprásknout" ty, jež mu tolik ublížili.
Bože, za co mě trestáš? Závidíš mi lásku? Udělal jsem ti něco? Pověz.
Byl tak zoufalý, jako nikdy. Z hloubi duše doufal, že mu Jake tu scénu v nemocnici odpustí.
Z ponurých myšlenek ho vytrhlo zaskřípání nepromazaných dveří pokoje. Vzhlédl.
Ve dveřích stál Dave. Jeho mladší bráška. Nikdy sám od sebe nepřišel. Nikdy.
"Stalo se něco?" otázal se Dirk.
"Ne, já jen...nemůžu spát, bro..." zamumlal drobný blonďáček a sedl si k němu. Kupodivu se i přituli. Starší z bratrů na něj upřeně zíral.
"Dave, čeho sis sakra čuchnul?" Popravdě, byl Daveovým momentálním přístupem zcela vykolejený.
"Chtěl bych se tě na něco zeptat." dostal ze sebe menší opatrně s pohledem zoufale upřeným do jeho oranžových očí.
"Já...u nás na škole se říká, že jsi...no...gay...Je to pravda?"
Dirk se rozhodl, že mu nebude lhát. Alespoň jemu ne. I když ho poslední dobou zrovna nemusel,stále to byl jeho bratr. Tam hluboko uvnitř, možná ne tak hluboko ho měl rád. Proto se mu rozhodl, říct celou pravdu.
"Jo. Je to pravda, bro." odpověděl mu, jak nejlaskavěji uměl.
"A taky tě prý viděli s Englishem...to je taky pravda?" Zoufalý výraz se změnil v takový...dětsky zvídavý. Jako by ho to náhlé přiznání nepřekvapilo.
"S Jakem...ano...Jake je můj přítel. Ne kámoš. Přítel. Miluju ho. Rozumíš, Dave?"
Bráška krátce kývnul. Sklonil pohled ke svým kolenům. Jako by přemýšlel, co dalšího říct. V hlavě se mu rojilo tolik otázek. "Yeah..rozumím..."
"A vůbec. Odkud Jakea znáš?"
"Chodí na gympl, a občas jsem ho s partou vidíval...ale co je důležitější...jak to řekneš tátovi? A kdy?"
"Aha. A kdy to řeknu? Nevím. Chce to čas, bráško."
"Aha... Myslím, že už tomu rozumím." vrhnul na Dirka významný pohled. Pak dodal.
"Mám tě rád, brácho..." a zabořil mu obličej do hrudi.
"Já tebe taky. Hele...i když to nedávám moc najevo, myslím, že lepšího malého bráchu jsem si nemoh přát."
pousmál se a načechral mu jemné světlé vlásky. Přetáhl přes něj deku, aby mu nebyla zima. Rozhodl se, nechat ho spát u něj. Projednou.
Sakra, nějak jsem změknul.
Po necelých dvou hodinách už oba tvrdě spali, vyčerpaní uplynulým dnem.

Dalšího dne ráno se Dirk rozhodl Jakeovi zavolat do nemocnice. Potřeboval slyšet jeho sladký hlas.
Znepokojeně naslouchal prázdnému pípání v telefonu.
Zasraná hlasová schránka...alespoň napíšu zprávu.
Ahoj, lásko. Chtěl jsem se ti omluvit za to včera. Doufám, že se moc nezlobíš. Až to půjde, cinkni mi. Dirk~


"Kdy budu moct jít domů?" otázal se posmutněle opálený chlapec. Seděl na posteli ordinace, a odevzdaně se poddával péči doktora, který zkoumal jeho zubožená záda.
"Dejte tomu čas. Pořádně vás zřídili, Jakeu. Nesmíte to podcenit...a mimoto...moc se mi nelíbí to vaše břicho...raději vás vezmu na rentgen."
"Co? Je to vážné?" vyrazil ze sebe Jake.
"Možná to tak hrozné nebude. Ale raději to přezkoumáme, kdyby náhodou. Znáte to, jistota je jistota."
"Dobře...au...." zprudka sebou cukl, když doktor prsty jemně přitlačil na jeho žebra.
"Tak dvě žebra budou nalomená. rentgen to prokáže, ale téměř určitě s nimi něco bude..."
"Můžu prosím...zavolat Dirkovi?"
"Prosím? Až se vrátíte na pokoj, nic vám v tom nebrání. Každopádně, pokud dorazí, očekávám, že se to obejde bez konfliktů."
"Určitě." ujistil lékaře mladík a pomalu se odebral do nemocničního pokoje, aby kontaktoval Dirka. Vytočil číslo a napjatě čekal. Konečně se ozvalo zašumění na důkaz, že hovor byl přijat.
"Ahoj, Dirku...jo...Ne, nezlobím se. Jen se to trochu hůře vysvětlovalo. Přijdeš? Chtěl bych tě tu...jo? Děkuju...miluju tě...dneska ve tři...okay....Pá..."
Zavěsil a na tváři se mu rozlil šťastný úsměv. Na druhém konci města, u Dirka doma tomu bylo zrovna tak.



Dirk x Jake (2)

8. února 2014 v 20:31 | WritingDemon |  Dirk/Jake- Kapitolovka <3
WritingDemon s radostí přináší další dílek Dirk/Jake povídky! Tentokrát se můžete těšit na Dirka na brigádě, Jakeovy trable ve škole a možná i napínavý průběh~
Užijte si čtení, ~WritingDemon~ :)

"Dirku! Dirku, sakra, pohni si a pojď dolů!!"
"Nemám čas, proboha!" zakřičel blonďák, aby to šlo slyšet až dolů. Omluvně pohlédl na Jakea, ležícího na posteli vedle sebe. Samozřejmě, že otec o něm nevěděl. Ale to je přece jedno.
Nebudu fotrovi říkat, že tady mám přítele. Nepochopil by to. Navíc, jsem už dospělej a můžu si sem vodit koho jen chci.
"
Měl bys tam jít...nebo se tvůj táta bude zlobit..." pronesl starostlivě opálený chlapec. Už několik hodin byli oba "nahoře bez". Jistě, mohli mít i trička, ale...no, však víte. Jak už to mezi milenci bývá, jeden se snaží toho druhého vidět co nejobnaženějšího.
"Vykašli se na to. On je už zvyklej, že ho neposlechnu." pousmál se a dodal
"Nedělej si těžkou hlavu.".
Naklonil se nad svého miláčka. Věnoval mu něžný polibek na krk. Tak strašně moc ho miloval.
Škádlivě mu sebral brýle.
"Ale no ták! Víš, že bez brýlí skoro nic nevidím!" Jake se prostě musel rozesmát. Posadil se a pokoušel se své brýle dostat zpět.
"Co za to?" našpulil Dirk rty. Jako vždy, snažil se něco vytěžit.
"No, a co bys chtěl?" založil naoko uraženě ruce milenec. Bylo to tak legrační. Tak sladké.
Ještě chvíli a utrhnu se z řetězu. Sakra!

Po dlouhé chvíli mu brýle s něžným úsměvem vrátil zpět na nos, přičemž ho políbil znovu, tentokrát na rty, které mu milenec ochotně pootevřel. Takovýmto něžnostěm se věnovali minimálně další dvě hodiny. Bylo to dokonalé. Netrvalo dlouho, další dlouhý den byl za nimi a Jake se vydal na cestu domů.
"Nezapomeň na tu brigádu, Dirku. Prosím."
"Spolehni se." ujistil tmavovlasého Dirk zatím, co ho doprovázel ke dveřím, kde se s ním také tiše rozloučil.
Po chvíli se vyřítil z kuchyně rozzuřený otec. Ozvalo se hlasité plesknutí.
V blonďákovi to začalo vřít. Facku, nebo cokoli podobného dostal naposled jako patnáctiletý fakan.
Pak už si na něj otec nedovolil. A také už nedovolí. Také se ohnal.
"Co si to ku*va dovoluješ?! Když tě volám, co máš dělat?!!"
"Nic! Vůbec nic!" vyvřískl Dirk a třískl do malého stolku v předsíni. "Já už to prostě nevydržím! Chápeš?! Nevydržím! Brzo udělám něco, co fakt nikdo nechce!"
"Vyhrožuješ mi?! Ty mi normálně vyhrožuješ!"
Hádku obou mužů narušily tiché kroky z pokoje u schodů. Odtamtud se vyšoural Dave.
"Hej...mě se chce fakt hodně spát...tak jestli byste se...mohli jít třeba hádat ven..." zívl rozespale.
Při pohledu na brášku blonďáka zuřivost přešla. A to se obvykle ještě zvyšovala. Nyní ale ne. Proč? Bylo mu ho snad líto?
Kdo ví...
Jednoduše se otočil na patě a zamířil k sobě, kde zbytek večera ztrávil chatováním s Jakem a posloucháním hudby.

"Hej, ty!"
Otočil se za neznámým hlasem. Za ním stál jakýsi přísně vyhlížející muž.
"Ty seš ten na tu brigádu, ne?"
Dirk krátce kývl. Sám byl zvědav, s čím se tenhle nadřízený vytasí. Vedl ho do velké místnosti, plné krabic s rozličným zbožím.
Sklad. Tak to vám pěkně děkuju.
Nejraději by se teď odporoučel a zamířil pryč. Nejlépe domů do své vyhřáté postele.
Šéf mu stručně vysvětlil, co že se to po něm očekává a odporoučel se neznámo kam.
Nejspíše do pohodlného křesla ve svém kanclu. To je jasný.
Pomyslel si s nechutí, když se pouštěl do přenášení těžkých beden.



Později se k němu s prací přidali další dva muži, oba zhruba v jeho věku. Ne, že by s nimi vycházel. Spíše měl co dělat, aby je nehodil pod kola projíždějících náklaďáků. S jejich trapnými průpovídkami by byl na nervy asi každý.
"Hele?" luskl směrem k Dirkovi jeden z nich.
"Copak jsem čokl?"
"Ty seš teplej, že jo?" zašklebil se neznámý i se svým připitomělým společníkem.
"A? Máš problém?" položil dřevěnou bednu na zem a vzhlédl.
"Já jenom, že takový buzničky, jako seš ty, tu nikdo netoleruje, tak si zvykej!" vyprskl jeden z mužů smíchy. Druhý se záhy s chrochtavým smíchem přidal. "Přesně! Bacha na to, aby sis nepolámal nehtíčky, nebo neušpinil tričenko, toho by byla škoda!"
Světlovlasý potlačoval chuť, zavřít jimty plesnivé huby. Byl toho schopný.
Jen ať vidí, jaký je chlap! Ale ne...musel se udržet. Už jen kvůli Jakeovi.
Jeho mysl se přemístila do společné budoucnosti s tím dokonalým chlapcem, kterého tak moc miloval. Jeho rozzářený úsměv. Krásné, lesknoucí se zelené oči za skly brýlí. Dokonce i malinko vyčuhující přední zuby... dodávaly mu cosi originálního. Nenapodobitelného.
Bez nich by to ani nebyl on. Svým způsobem úžasně podtrhovaly jeho zasněnou image.
Copak teď asi děláš? Pomyslel si teskně a opět se dal do práce.

V podobné situaci se rovněž nacházel Jake. Zrovna skončilo vyučování.
Alespoň o jednu starost míň...
Z posledních sil se pousmál a zamířil do šaten. Většina jeho spolužáků tam už byla. Když však černovlasý chlapec vešel, všichni ztichli a upřeli na něj pichlavé pohledy.
"Hej, English...viděli sme ty fotky..." začal jeden ze starších se škodolibým úšklebkem.
Jake ztuhnul. Ruku přesunul ke kapse, kde měl obvykle telefon. Zkameněl ještě více, když si všiml několika spolužáků, prohlížejících si obsah jeho galerie v telefonu. Nebyly to hanbaté obrázky žen, ani nějaké porno. Bylo to něco, co mu překopalo školní život naruby. Jeho společné fotky s Dirkem. Měly různou intenzitu. Od obyčejného objetí kolem ramen, až po ty, kde byli téměř nazí a vášnivě se líbali. Tyto "obrázky" byly milencovým "funny nápadem"...ten však momentálně byl vše, jen ne funny.
"Nechte toho!" zajíkl se Jake zoufale.
"Tak ty seš buzerant, jo?!" "Teplouš jak vyšitej, ty vole! Čum na toho chlapa, jak po něm chmatá! No kur*a!". Podobné odporné hlášky a nadávky se ozývaly ze všech stran. Mladík by se v tu chvíli nejraději propadl do země. Nestyděl se za Dirka...nýbrž za sebe. Že si telefon nehlídal. Že nebral ohledy na "nebezpečný obsah". Rozklepala se mu kolena. V nohy odhalujících šortkách to bylo víc než zřejmé.
"On se klepe! Můj bože, náš školní buzíček se klepe!" rozchechtal se Gregory. Jeden ze starších spolužáků. Nikdy neměl Jakea v lásce. Teď však jeho nenávist vůči němu mnohonásobně vzrostla.
V mžiku jej přirazil prudce ke zdi. Jake zprudka zalapal po dechu. Chystal se jakkoli slovně, či fyzicky bránit. V tom mu ale zabránili ostatní. Byl silou sražen na zem. Vzápětí ho zahltilo množství kopanců do celého těla, včetně obličeje, i třísel. Neměl sílu cokoli namítat. Jeho ústa zahlcovala kovová pachuť krve, která v proudu stékala také z nosu. Nemohl dělat nic. Jen tam tak ležet a čekat, až to jeho trýznitele přestane bavit. Nakonec se toho dočkal.
"Zasraný teplouš...snad si takto zapamatuje, že v naší třídě nemá budoucnost." procedil Gregory a prohrábl si nazrzlé vlasy. Naposledy nakopl opáleného mladíka do kostrče, a i se svými nohsledy se odebral ven. Jake tam na tvrdé zemi tiše ležel. Celé tělo ho bolelo. Tak moc, že si téměř přál být mrtvý. Ale ještě více toužil po náruči svého milence. Po tom jeho milém konejšení.
Hřbetem ruky si stíral krev z nateklých rtů i brady. Ze všech sil se snažil zůstat při vědomí. I když to znamenalo neúnosnou bolest.
"Dir...ku..."zamumlal rozechnvěle. Už jen to, že vyslovil blonďákovo jméno mu dodalo příjemný pocit bezpečí. Pomalu přivřel oči, a nechal se unášet vlnou podmanivé tmy, která dsi ho pomalu, ale jistě brala.


Práce ubíhala až neuvěřitelně pomalu. Dirk nabýval pocitu, že snad nikdy neskončí.
Najednou však jeho stereotypní vyzvánění narušilo vyzvánění jeho telefonu.
God...neznámé číslo...nějaké posrané nabídky?
Zabručel otráveně a hovor přijmul.
"U telefonu Dirk Strider, o obchod s vámi nemám zájem,......co?.....To myslíte vážně?....Boha!....Už jedu!" Když zavěsil, zůstal v panice zírat na display.
Můj Bože...ku*va!...
Aniž by se na cokoli ptal, vyrazil do nemocnice. Jake je v nemocnici! Řekli mu, že ho někdo napadl. Nic víc, nic míň. Netušil, zda je jeho nejcennější poklad při vědomí...naživu...na přístrojích...nebo mrtvý. Ne. Na to slovo nemohl ani pomyslet, natož, aby ho ve své mysli rozebíral. Tachometr auta ukazoval rovných 130 km/h. Jeho to však nerozhodilo. Chtěl být už u něj. Co když šlo o vteřiny?! Sešlápl plyn naplno.
Čert ber zákony!
O pár minut později se už řítil po chodbách městské kliniky jako uragán.
"No tak pane, opatrně! V nemocnici se neběhá!" okřikl jej doktor, procházející kolem.
"Hledám chlapce! Jmenuje se Jake English! Před chvílí asi dorazil! Kde je?!" vychrlil zběsile.
Doktor se zamyslel a pohlédl na něj skrz přísné brýle.
"A kdo jste, smím-li te ptát?"
"Dirk...Dirk Strider...jsem jeho...přítel..."
"Aha, takže kamarád."
"Ne. Přítel." oponoval mu blonďák.
"Aha. V tom případě, pokoj deset."
Dirk ani nepoděkoval a vyrazil k onomu pokoji. Zastavil se před jeho dveřmi.
Ať osud rozhodne...

T
ak...názory a připomínky do komentů, však už to znáte, moc děkuju za přečtení a váš čas...~WritingDemon~ :3